Sylabus
Témata přednášek:
1. Co je pramen – klasifikace pramenů – prameny k ranému novověku – základní slovníky, bibliografie a repertoria – hmotné prameny a Realienkunde
2. Obrazové prameny: existuje historická ikonografie? – slovníky, encyklopedie a jiné pomůcky – alegorie a emblém: příklad grafických univerzitních tezí, příklad frontispisu – veduty a topografické prameny – portrét jako pramen – vybrané ukázky k interpretaci ze sbírek NG
3. Ego-dokumenty I.: co jsou ego-dokumenty (prameny osobní povahy) – korespondence a dějiny poštovnictví
4. Ego-dokumenty II.: deníky, paměti, cestovní deníky a další prameny k dějinám cestování
5. Ego-dokumenty III: památníky (štambuchy), obraz a text, návštěvní knihy a další příbuzné prameny
6. Dějepisectví I.: charakter humanistické historiografie – kronikářství
16. století, kronika Václava Hájka z Libočan a její „druhý život“ – překlady v historiografii raného novověku – dějepisectví ve službách genealogie I – dějepisectví ve službách dvora ti
7. Dějepisectví II.: historické kalendáře – dějepisectví a pražská univerzita – rozvoj městského dějepisectví a „pamětí“ a jeho proměny za 30-leté války – židovské dějepisectví – česká historiografie v exilu
8. Dějepisectví III.: historiografie období baroka: proměna žánrové struktury, Bohuslav Balbín, jazyková otázka, pr áce s prameny
9. Dějepisectví IV: historiografie doby osvícenství: počátky kritického dějepisu – historicko-topografická literatura – počátky biografistiky a životopisné slovníky
10. Jiné barokní prameny: legendistika – divadelní texty
11. Publicistika I.: příležitostné tisky
16. –
17. století: noviny - letáky – náboženské a politické polemiky - počátky periodického tisku;
12. Publicistika a její přesahy: písňová tvorba: historické písně, kramářské písně – homiletika (kazatelství)
Anotace
Smyslem předmětu je podat ucelený přehled o různých typech pramenů raného novověku, zejména o pramenech neúřední provenience. Probírány jsou přehledy a pomůcky, bibliografie a edice těchto pramenů.
Důraz je kladen na základní poučení o pramenech materiální kultury a pramenech obrazových, největší část výkladu ovšem připadá na prameny písemné, zejména prameny literární, prameny osobní povahy a na publicistiku.