Čeština a genderová lingvistika

Sylabus

Jazykový znak, označující a označované

Teorie privativních opozic, příznakovost a nepříznakovost, neutralizace

Teorie reference - referenční a charakterizační užití jazykového znaku

Specifika češtiny a konfrontace s dalšími slovanskými a neslovanskými jazyky (podle zaměření studujících)

Genderový diskurz a textové možnosti češtiny

Analýza autentických textů, psaných i mluvených, práce s korpusy

Odhalování aspektů kognitivních, stylistických, gramatických, slovotvorných

Rozvíjení argumentace

Anotace

Genderovou lingvistiku lze možná apriorně zavrhnout nebo ignorovat, pokud ji chápeme jako pošetilý výmysl, jemuž netřeba věnovat teoretickou pozornost ani zájem o praktickou aplikaci. Jenže genderová lingvistika, jakkoli se mnohé její projevy příčí vžité představě o fungování jazyků a zdravému rozumu, je svým teoretickým zázemím - které se často v některých prvoplánových proklamacích mluvčích genderové lingvistiky ne plně reflektuje - pozoruhodná.

Je součástí kontextu poststrukturalismu, jeho tématu diference a identity, jazyka a skutečnosti. Budeme společně uvažovat o tom, jak by se čeština mohla vyrovnávat s představami současné genderové lingvistiky, která jazykům a jejich uživatelům ukládá požadavek genderové korektnosti, nabádá k rozrušení patriarchálního paradigmatu jazyka a k zviditelnění žen.

Zjistíme, že jazyky se neliší tím, co mohou nebo nemohou vyjádřit, ale tím, co nutí nebo nenutí říci. Češtinu, která má ve svém systému hluboce zakořeněnou kategorii gramatického rodu, budeme porovnávat s jazyky, které jsou z hlediska gramatického rodu chudší, a k požadavkům genderové korektnosti proto vstřícnější, tedy především s angličtinou (a podle možností i s jinými jazyky).