Vytváření idyly jako literárního konstruktu, idylických fikcí a jejích harmonizačních strategií patří nepochybně a neoddělitelně k obrazu světa v literatuře a umění biedermeieru. Hlavním pragmatickým záměrem idylických fikcí je reflexe problémů, které v reálném životě vyplývají z nevyřešeného problému mezi kulturou a přírodou. Literární idyla představuje konstrukci modelu světa, v němž konflikty, napětí, rozpory ve vztahu přírody a kultury získávají modelové řešení. Babička Boženy Němcové může být z několika podstatných důvodů čtena jako český národní idylický epos: především proto, že idylickou fikcí, situovanou do ratibořického údolí, se Němcová pokusila vytvořit prostor, v němž by bylo možné - v médiu literární fikce - "řešení" neřešitelného problému, obsaženého v modelu české obrozenecké kultury, jímž je rozpor mezi mýtem "zdravého jádra národa", promítnutého do představy "prostého" venkovského lidu a mezi skutečností intelektuální špičky národa jako vlastního nositele obrozenecké ideologie, soustředěné a působící ovšem ve městech. V semináři půjde o rekonstrukci těchto divergentních, odstředivých sil, vytvářejících napětí, specifické pro kulturu biedermeieru, jenž se z této perspektivy jeví jako epocha složitě maskovaného tragického životního pocitu, vycházejícího především z konfliktu mezi životem a ideálem a z vědomí nezbytnosti kompromisu. Harmonizace protikladů, jež je základním prvkem idylických fikcí biedermeieru, je často vykupována rezignací, těžkomyslností a tíživým prožitkem osudovosti. Proto musí být z idylické fikce vytěsněny (ve freudovském smyslu) - jako destruktivní síly - vášeň, smyslnost a "nezduchovnělá" a nesublimovaná erotika. Také tento pozoruhodný aspekt bude jedním z témat semináře.
Vedle rekonstrukce literárního prostoru v Babičce se půjde v semináři o téma autonomie a soběstačnosti idyly, o rekonstrukci protikladu mezi "rustikální přírodou" a "městskou kulturou", o "domestikační strategie" jako umění kresby a malby, které je integrováno do "prostého" světa venkovské idyly, aby působilo jako jedna z jejích integračních sil. Pozornost bude věnována také rekonstrukci samotného "vyprávění" jako hermeneutického média "družné pospolitosti", kdy právě oralita a vokalita zaujímají v idyle stěžejní pozici, také jako prostředek osvojování si příběhů idyle primárně cizorodých.