Sylabus
Hlavní tematické okruhy:
? Biedermeier jako kulturně-, umělecko- a literárně-historický fenomén.
? ?Individuální obecnost?: Schleiermacher, zrod moderní hermeneutiky a filozofie v době biedermeieru.
? Restitutio ad intergrum: celistvost a harmonizace protikladů.
? Biedermeier mezi romantismem a realismem, fantastikou a empirismem, ideálem a skutečností.
? Recepce biedermeieru v kontextu moderny počátku 20. století a meziválečné avantgardy (Jakobson, Jirát, Sahánek ad.).
? Organismus ? mechanismus, oko ? sklo, srdce ? kámen: axiologický systém a antropologické koncepce biedermeieru.
? Temná idyla: eros a thanatos, psychopatologie, zločin.
? Žánrový obrázek, ?obrazy ze života?, ?panorama? a spisovatel jako malíř.
? Parodie, satira a kritická reflexe biedermeieru.
Anotace
Okolnost, že v posledních letech proběhlo několik rozsáhlých a úspěšných výstav a mezinárodních konferencí ? v Itálii, v Rakousku, v Německu a nyní v Praze ? věnovaných epoše biedermeieru, není náhodná a vede k zamyšlení, proč se toto období, situované přibližně mezi lety 1815 až 1850, těší i dnes ? nebo právě dnes ? pozornosti historiků umění, literárních badatelů i historiků moderní kultury, stejně tak, jako kulturní veřejnosti. Jako umělecko- literárně- a kulturně-historický pojem se biedermeier etabloval v německé a rakouské germanistice v průběhu dvacátých let 20. století.
V české literární vědě byl biedermeier v minulosti označován různými obsahově příliš všeobecnými, opisnými a spíše zavádějícími než osvětlujícími pojmy jako ?měšťanský realismus?, literatura ?předbřeznové? doby nebo tzv. ?bachovské? éry a kromě toho byl biedermeier pejorativně konotován a diskreditován jako kultura ?pokleslých? žánrů a méně významných nebo přímo okrajových autorů. V přednášce půjde o problematizující rekonstrukci modelů a obrazů světa v literatuře, výtvarném umění a myšlení biedermeieru jako epochy, jejíž ?pocit světa? charakterizuje, možno říci, fenomén duplicitní struktury: jestliže tato epocha konstruuje jako svoji povrchovou fólii (zdánlivou) jednoduchost a prostotu s cílem sjednocení protikladů a restitutio ad integrum jako ideální stav společnosti i jednotlivce, otevírá se pod touto povrchovou strukturou hluboká trhlina mezi ideálem a skutečností, ideou a zkušeností, vnějším omezením a vnitřní svobodou, otevřeností a uzavřeností, družností a osamocením atd.
Z této perspektivy se biedermeier jeví jako epocha velkého napětí a složitě maskovaného tragického životního pocitu, vycházejícího především z konfliktu mezi životem a ideálem a z vědomí nezbytnosti kompromisu. Harmonizace protikladů, která je základním prvkem idylických fikcí biedermeieru, je vykupována rezignací, těžkomyslností a tíživým prožitkem osudovosti.
Spolu s otázkami výtvarného biedermeieru, jeho myšlenkově-ideových pozicí a jeho recepce ve 20. století bude v přednášce věnována pozornost hlavním postavám českého literárního biedermeieru a biedermeieru německé jazykové oblasti s exkurzem k biedermeierovským tendencím v jiných národních literaturách (H. Ch.
Andersen, I. A.
Gončarov ad.).