Syllabus
* ematické okruhy: 1. ČTENÁŘ & ČTENÍ
Roland Barthes: Co to je kritika?, in Kritický sborník 14, 1994, č. 1, s. 1-4.
Jonathan Culler: Co je to teorie?, in J. C.: Krátký úvod do literární teorie. Brno, Host 2002, s. 9-25.
Roman Ingarden: Předběžné otázky, in R. I.: Umělecké dílo literární. Praha, Odeon 1989, s. 19-40.
Tzvetan Todorov: Poetika prózy. Praha, Triáda 2000 (Čtení jako konstrukce, s. 285-300; Analýza literárního textu, s. 23-31). 2. INTERPRETACE
(ed. J. Trávníček) Pět na jednoho. Interpretační symposion nad Mikuláškovým Vyvolavačem. Praha 1995.
Karlheinz Stierle: Dimenze rozumění. Místo literární vědy, in Česká literatura 41, 1993, č. 2, s. 115-137.
Susan Sontag: Proti interpretaci, in Kritický sborník 14, 1994, č. 3, s. 1-6. (k tomu: Přemysl Blažíček: Opravdu proti interpretaci?, in Tamtéž, s. 6-8).
Petr A. Bílek: Hledání jazyka interpretace. Brno, Host 2003.
Jiří Holý: Literární interpretace jako umění dialogu, in Kritický sborník 13, 1993, č. 2, s. 18-24. 3. AUTOR & AUTORSTVÍ
Umberto Eco: Vcházíme do lesů, in U. E.: Šest procházek literárními lesy. Olomouc, Votobia 1997, s. 7-40.
Jan Mukařovský: Studie z estetiky. Praha, Odeon 1966 (zvláště: Básník, s. 144-152; Individuum v umění, 223-225; Individuum a literární vývoj, 226-235; Osobnost v umění, s. 236-244).
Zdeněk Mathauser: Teoretičtí dvojníci životopisného autora, in Z. M.: Estetika racionálního zření. Praha, Karolinum 1999, s. 82-87.
Alena Macurová: Subjekty a text, in Proměny subjektu, Praha, b. d. [ed. D. Hodrová], s. 31-37.
Leslie A. Fiedler: Archetyp a signatura, in Souvislosti 14, 2003, č. 1, s. 221-234. 4. RECEPCE; KONKRETIZACE; DĚJINY LITERATURY
Roman Ingarden: ?Život" literárního díla, in R. I.: Umělecké dílo literární. Praha, Odeon 1989, s. 329-352.
Karlheinz Stierle: Co je recepce u fikcionálních textů, in Čtenář jako výzva Výbor prací z kostnické školy recepční estetiky. Brno, Host 2001, 199-242.
Felix Vodička: Problematika ohlasu Nerudova díla, in F. V.: Struktura vývoje. Praha, Dauphin 1998 [2. vyd.], s. 283-321 [též jako Literárněhistorické studium ohlasu literárních děl, in Slovo a slovesnost 7, 1941, č. 3, s. 113-132].
Vladimír Papoušek, Dalibor Tureček: Hledání literárních dějin. Praha - Litomyšl, Paseka 2005. 5. GENOLOGIE: LITERÁRNÍ DRUHY A ŽÁNRY
Michal Głoviński: Literárny druh a problémy historickej poetiky, in Slovo, význam, dielo. Bratislava, Slov. spisovatel 1972.
Holt Meyer: Literární žánr, in Úvod do literární vědy. Praha, Herrman & synové 1999 [ed. M. Pechlivanos a kol.], s.74-84.
Jaroslav Kolár: K žánrovému statutu děl starší české literatury; O mezidruhových kontextech v české literatuře 16.-17. stol., in J. K.: Návraty bez konce. Studie k starší české literatuře. Brno, Atlantis 1999, s. 9-16 a 17-32.
Miroslav Červenka: Verš a poezie, in O poetice literárních druhů. Praha, ÚČL 1995 [ed. M. Kubínová], s. 11-44; též v knize M. Č.: Obléhání zevnitř. Praha, Torst 1996, s. 79-113.
Felix Vodička: Mezi poezií a prózou. K funkci veršovaného románu v žánrovém systému české literatury 19. století, in Česká literatura 16, 1968, č. 3, s. 245-265 [též v knize F. V.: Struktura vývoje. Praha, Dauphin 1998, s. 483-512].
Karel Svoboda: O literárních druzích. Praha, K. Voleský 1947. 6.-8. POETIKA & NARATOLOGIE
- (otázky poetiky)
? Jan Mukařovský: Kapitoly z české poetiky II. Praha, Svoboda 1948; Obecné zásady a vývoj novodobého verše (I. Metrická osnova verše, s. 9-32).
Daniela Hodrová a kol.:...na okraji chaosu... Poetika literárního díla 20. století. Praha, Torst 2001.
- (postavy; vypravěč; čas; prostor; kompozice; adresát; atd.)
? Franz K. Stanzel: Revidované verze typických vyprávěcích situací, in F. K. S.: Teorie vyprávění. Praha, Odeon 1979, s. 63-101.
Lubomír Doležel: Typy narativních promluv, in L. D.: Narativní způsoby v české literatuře. Praha 1993, s. 9-42.
Alice Jedličková: Ke komu mluví vypravěč? Praha, H&H 1994.
Gerald Prince: Úvod do studia fiktivního adresáta, in Česká literatura 43, 1995, č. 4, s. 339-363.
Lubomír Doležel: Intensionální funkce, in L. D.: Heterocosmica. Fikce a možné světy. Praha, Karolinum 2003, s. 139-195 (zvl. část Nasycení).
- (drama; dramatický text)
? Miroslav Procházka: O povaze dramatického textu, in M. P.: Znaky dramatu a divadla. Praha, Panorama 1988, s. 11-30.
Jiří Veltruský: Dramatický text jako součást divadla; Drama jako literární dílo a divadelní představení, in J. V.: Příspěvky k teorii divadla. Praha, Div. ústav a Div. fakulta AMU 1994, s. 77-94 a 95-101.
Jiří Veltruský: Monolog v dramatu, dialog v lyrice a epice, in J. V.: Drama jako básnické dílo. Brno, Host 1999, s. 58-75.
Otakar Zich: Estetika dramatického umění. Praha, Melantrich 1931 [2. vyd. Praha, Panorama 1987], (vybrané pasáže). 9. INTERTEXTOVOST
Jiří Homoláč: Transtextovost a její typy, in J. H.: Intertextovost a utváření smyslu v textu. Praha, Karolinum 1996, s. 41-57.
Renate Lachmannová: Intertextualita a dialogičnost, in Čtenář jako výzva. Výbor z prací kostnické školy recepční estetiky. Brno, Host 2001, s. 243-270.
Mojmír Otruba: Mezitextovost jako podmiňovací vztah mezi znaky; Autor - text - dílo, in M. O.: Znaky a hodnoty. Praha, ČS 1994, s. 7-43 a s. 181-226. 10. KRITIKA & MYŠLENÍ O LITERATUŘE
Roland Barthes: Kritika a pravda, in R. B.: Kritika a pravda. Praha - Liberec, Dauphin 1997, s. 183-260 [též in Česká literatura č. 1/1968].
Václav Černý: Co je kritika, co není a k čemu je na světě. Brno, Blok 1968 (+ Jan Patočka: Co je kritika, in Kritický sborník 13, 1993, č. 1, s. 30-31).
T. S. Eliot: Funkce kritiky; Hranice kritiky; Jak kritizovat kritika, in T. S. E.: O básnictví a básnících. Praha, Odeon 1991, s. 28-37 a 118-133 a 134-148.
Albert Thibaudet: Fyziologie kritiky (vybrané kapitoly).
Arne Novák: Kritika literární. Praha, F. Topič 1925, 2. vyd.
Annotation
Požadavky pro získání atestace: aktivní účast na semináři, plnění průběžných úkolů; písemné zpracování tezí ke zvolenému tématu.
Charakteristika kurzu:
Dvousemestrální seminář navazuje na úvodní Literární proseminář; doplňuje souběžnou přednášku Úvod do teorie literatury. Studentovi by měl umožnit dále rozvíjet již osvojené základy, ať čistě terminologické, či o obecných otázkách literární teorie. Základem seminární práce je četba podstatných statí; cílem pak dovednost jejich konfrontace. Absolvování přítomného kurzu je nutným předpokladem pro kurzy Interpretace a
Metody literární vědy. Další průběžně.