Sylabus
* Tematické okruhy:
1) Vznik ?narativního myšlení". Narativ jako komunikační situace a její účastníci.
2) Na cestě k systému. (Kätte Friedemannové Die Rolle des Erzählers in der Epik, Percy Lubbock The Craft of Fiction, E. M. Foerster Aspekty románu
3) Vypravěč a ruští formalisté.(Boris Tomaševskij Teorie literatury, Vladimír J. Propp: Morfologie pohádky a jiné studie, Boris Uspenskij: Poetika kompozice)
4) Jen další komplikace. (Roman Ingarden Umělecké dílo literární, Michail Bachtin Román jako dialog, Roland Barthes Nulový stupeň rukopisu)
5) Jiný vypravěč.(Walter Benjamin Vyprávěč, Theodor Adorno Standort des Erzählers im zeitgenössischen Roman)
6) První příspěvky k syst émovým návrhům teorie hlediska. (Wolfgang Kayser Wer erzählt den Roman? Jean Pouillon: Temps et Roman, Norman Friedman: Point of view in Fiction, Tzvetan Todorov: Poetika prózy)
7) Franz Stanzel Die typischen Erzählsituationen im Roman, Teorie vyprávění
8) Gerard Genette: Figures II, III, Nouveau discours du récit
9) Přehlédnutá role subjektivizace vyprávění a její význam pro čtení. (Lubomír Doležel Narativní způsoby v české literatuře)
10) Protinávrhy a revize.(Mieke Bal Narratology, Shlomith Rimmon-Kennanová Poetika vyprávění, Marie Laura Ryanová a myšlení fikčních osob.
11) Druhý život (?)
Anotace
Rovněž jako volitelný seminář "Vypravěč".
Charakteristika kurzu: Kurz je vstupní branou k teorii vyprávění. Jeho úkolem je postihnout jednu ze základních kategorií naratologického průzkumu literárního textu, vývojově přiblížit pokusy o její uchopení, popsání a systematické zapracování. Od dílčích úvah směřuje k analýze "gramatik" vypravěče v podobě nastíněné především Franzem Stanzelem a Gérardem Genettem. Zaměří pozornost na snahy o zpochybnění těchto uzavřených systémů i roli vypravěče v příbuzných modelech fungování literárního narativu. Okrajově se dotkne problému vztahu mezi vypravěčem a autorem v podobě, v jaké tento vzájemný poměr reflektovala literární teorie v průběhu druhé poloviny dvacátého století. Kurz by měl napomoci pochopení vypravěče jako součásti naratologických modelů pro výzkum literárního textu, jeho jedinečné (i destabilizační) role v těchto systémech a současně odhalit vypravěče jako strategii výstavby významu.