Sylabus
Témata semináře možno - vzhledem k jeho textům - vymezit třemi základními okruhy:
* 1. Vědomí dějinnosti (dějiny jako ?dění') a dějinné vědomí
GADAMER, Hans-Georg, Dosah a meze díla W. Diltheye. In: Gadamer, H.-G., Problém dějinného vědomí. Praha [Zde i další studie].
GREISCH, Jean, Možnosti a hranice hermeneutické fenomenologie. In: Greisch, J., Rozumět a interpretovat. Praha 1995. [Zde i další texty].
GRONDIN, J., Gadamerova univerzální hermeneutika. In: Grondin, J., Úvod do hermeneutiky. Praha 1997.
* 2. Příběh - narativita - (literární) historie
CULLER, Jonathan, Příběh a diskurs v analýze narrativu. In: Culler, J., Studie k teorii fikce. Praha 2005.
RICOEUR, Paul, Čas a vyprávění. Dějiny a vyprávění. In: Ricoeur, P., Čas a vyprávění I.Praha 2003.
TODOROV, Tzvetan, Poetika a literární historie. Poetika a estetika. Poetika jako přechod. In. Todorov, T., Poetika prózy. Praha 2000.
* 3. Cesty z moderny - postmoderní kritika - ?posthistorie'
HAUER, Postmoderní kulturní obrat. Konec moderny? Vattimo versus Baudrillard. In: Hauer, S/krze postmoderní teorie. Praha 2002.
NOBLE, Ivana, Postmoderní kritika. In: Pokorný, P., Hermeneutika jako teorie porozumění.Praha 2006.
NYCZ, Ryszard, Úvahy o poststrukturalismu, prekrucování teorie. In: Od poetiky k diskursu.Výbor z polské literární teorie. Brno 2002.
VATTIMO, Gianni: La fine della modernit?. Milano 1985. [K dispozici německý překlad.]
Anotace
Kurz je určený primárně doktorským studentům, zájemci z magisterského studia budou mít k dispozici pouze zbylá volná místa.
Charakteristika kurzu:
Co tady bylo dříve: příběhy nebo život? A jak se promítá vyprávění příběhů do života? Ve své slavné práci Der Aufbau der geschichtlichen Welt in den Gesiteswissenschaften (1910) se Wilhelm Dilthey ptá: ?Jaký je tedy ten vlastní smysl, kterým jsou části života lidstva spojeny v celek? Jaké jsou to kategorie, jimiž se rozuměním tohoto celku zmocňujeme?? Není náhodné, že na tyto otázky navazuje Dilthey úvahou o důležitosti vyprávěných příběhů, zejména v autobiografiích, které jsou ?výkladem života v jeho tajemném spojení náhody, osudu a charakteru.? Také dějiny literatur (a literární dějiny) jsou příběhy, které mají své vyprávěné a psané biografie. Dilthey, velká postava moderní filosofie života a dějin, se na přelomu 19. a 20. století zabýval problémem, který se přibližně od počátku 90. let 20. století stal nápadně aktuálním: historickými, filosofickými a literárními texty jako prostorem, v němž se konstituuje narativní identita. Zdá se, že zájem o tyto otázky souvisí s kritickou reflexí a zpochybněním poststrukturalistického axiomu ?smrti autora?. Řada publikací a studií z posledních let k teorii (implicitního) autora a autorství, k teorii narativní identity, ke vztahu mezi příběhy a životem, fikcí a skutečností, dějinami a (jejich) příběhy signalizují, že autor nejen že nezemřel, dokonce se vrátil do literárního textu, ale také, že čím více se mluví a píše o tom, že žijeme po ?konci dějin?, tím větší zájem o historii a její příběhy, o reflexi vztahu mezi dějepisectvím (také literárním) a vyprávěním, mezi historickým objasňováním a narativním rozuměním. V průběhu uplynulých tří desetiletí se také ukázalo, že čím větší odstup od utopismu moderny, tím ? zdánlivě paradoxně ? konzistentnější pojem dějin a (postmoderní) zájem o historičnost, historický narativismus a vůbec o dějiny jako pluralitní sféru událostí a heterogenních forem reflexe. Čím silnější tendence k zvěcňování a mechanizaci života, tím větší potřeba vyprávění příběhů, které jsou děním a potřebují své dějiny. Průraznost a pozice exaktních věd v dnešní době význam ?vyprávěcích? humanitních věd jen zesiluje; čím modernější a racionálnější bude moderní svět, tím nepostradatelnější budou humanitní vědy, jejich příběhy a jejich vyprávění, protože ? jak píše filosof Odo Marquard ? právě jim patří budoucnost.
Tyto vztahy a s nimi spojené problémy a otázky budou v semináři diskutovány na základě četby vybraných textů.