Sylabus
* Tematické okruhy: 1. Periodizace české literatury druhé poloviny 20. století.
Rozštěpení literatury do tří komunikačních okruhů: domácí veřejné ("oficiální"), domácí neveřejné (ineditní a samizdatové) a exilové. Datum vzniku a datum vydání.
Proměny kulturní politiky. Dvojí kontext literatury, vnější a vnitřní. 2.
Vývoj poezie po roce 1939. Rozpad avantgardního paradigmatu.
Skupina 42. Poúnorová oficiální poezie.
Spory o avantgardní dědictví. Ineditní poezie 50. let (Holan, Kolář, surrealisté aj.).
Skupina Května a její vývoj. Mikulášek a Skácel.
Nástup generace 60. let, renouveau Holana, Seiferta a existenciální poezie. Experimenty.
Trojí komunikační kontext a vývoj poezie 70. a 80. let. Pozdní Skácel, Šiktanc a Diviš.
Wernisch, Kabeš, Šrut, Jirous. Poezie ?pětatřicátníků" (Žáček) a polemická reakce ?osamělých běžců".
Poezie 90. let. Postmoderna a hledání spiritualismu (Borkovec, Kolmačka, Rudčenková). 3.
Vývoj prózy po roce 1939. Obnova historismu a tradice (Vančura, Schulz).
Próza psychologická a introspektivní (Havlíček, Hostovský), inspirace folklorem (Kubín, Drda), experimenty (Součková). Okupační téma a jeho proměny (Drda, Škvorecký, Kovtun). ?Budovatelský" a historický román po Únoru.
Próza ineditní a exilová (Hrabal, Hostovský). Proměny žánrů: nástup povídky, črty a novely (Kliment, Smetanová aj.).
Holocaust jako téma lidské existence (Weil, Lustig, Fuks). Romány deziluze.
Vaculík, Kundera, Putík. Experimenty (Linhartová, Vyskočil, Páral).
Bohumil Hrabal a jeho vývoj. Próza ?oficiální" a ?neoficiální" doby normalizace. ?Autentizace" a ?konstrukce" - deníky, obrazy, podobenství.
Próza 90. let a počátku století. Hodrová, Kratochvil, Topol, Urban. 4.
Drama a divadlo po roce 1939. Drama historické a parabolické.
Pokusy o ?výrobní drama" po Únoru. Obnova lyrického a existenciálního dramatu: Hrubín, Topol.
Pokusy o satiru. Nástup ?malých scén" od konce 50. let a vývoj studiových divadel v 60.-80. letech (Zábradlí, Semafor, Ypsilonka, Husa na provázku aj.).
Absurdní drama a vývoj jeho protagonistů (Havel, Vyskočil). Divadelní postmoderna? (Pitínský, Lébl). 5.
Kritika a myšlení o literatuře po roce 1939. Šaldovo dědictví. Kritika marxistická, katolická a personalistická.
Václav Černý, Jindřich Chalupecký, Jan Grossman. Literárněvědný strukturalismus a jeho vývoj (Mukařovský, Vodička).
Oldřich Králík. Ideologická kritika a literární věda po Únoru a pokusy o její překonání (Brabec, Opelík).
Neostrukturalismus: Červenka, Pešat, Jankovič. Působení nových směrů a současná literární věda.
Anotace
Přednáška bude vycházet z chronologického vývoje jednotlivých literárních druhů v daném časovém období, bude tedy sledovat evoluci české poezie, prózy, dramatu a divadla a myšlení o literatuře. Výklad bude přihlížet ke dvojímu kontextu: vnějšímu, tj. souvislostem literárního dění s fakty mimoliterárními (proměny ve společnosti a společenském vědomí, v kulturní politice a ostatních druzích umění), a vnitřnímu, tj. vlastnímu vývoji poetiky v jednotlivých literárních druzích.
Kurz je uzavřen zkouškou.