Sylabus
* Tematické okruhy:
I. Mezi transcendencí a uměním "optikou života" (aneb na počátku byl Nietzsche): proměny symbolismu (Březina, Toman, Šrámek, Dyk; Deml jako "avatgardista" avant la lettre)
II. Mezi snem (o krásnu a dialogem s tradicí) a akcí (nového vytvoření skutečnosti): modernistická "kulturologie" (Karásek ze Lvovic 10-tých let), vitalismus - expresionismus kubismus (autoři kolem Almanachu na rok 1914).
III. Creatio ex nihilo? Umění jako "splendidní hymna moderního života": poetismus aneb "likvidace umění"?
IV. Po roce 1930: 'revival' romantismu a symbolismu? - Diskuse o realismu. - "Sféra snu" a "říše ducha" jako azyl zklamaných "designerů" moderního života? - Hermetismus a iracionalita (v) umění: dítě estetiky politické akce?
Anotace
Pro studenty dvouoborového studia (ZS).
Charakteristika kurzu:
'Apollónská' nebo'dionýská'? Inovace nebo tradice? Vitalismus nebo transcendence? Vůle nebo intuice? Esencialismus nebo funkcionalismus? V této záměrně provokativní "dialektice" moderny by bylo možné pokračovat a přesto bychom nevyčerpali všechny příznaky, rysy, vlastnosti, stěžejní pojmy a konstruktivní motivy, vytvářející fyziognomii moderny po roce 1900, ústící do avantgardních hnutí 10. a 20. let 20. století. Časté charakteristiky a pojetí modeny jako "převrat" a "revoluce" v umění, jako "přehodnocení všech hodnot" a odmítání tradice jsou málo diferencované a silně zjednodušující. Připomeneme-li si jen několik klíčových pojmů, vytvářejících diskurs moderny - "umělecké tvoření", "dílo", "vůle", ale také "duch" a "duše", "život", "prožitek", "vcítění" ad. - zjistíme, jak silně je klasická moderna stále ještě zakotvena svým umělecko-teoretickým diskursem v 19. století. Ještě Jackson Pollock a někteří další představitelé poválečné abstraktní malby si byli dobře vědomi toho, že vývoj evropské výtvarné abstrakce je pokračováním symbolismu jinými prostředky (Piet Mondrian a František Kupka mohou platit za přímo paradigmatické příklady tohoto vývoje). A přesto přináší klasická zároveň již něco nového. V tom spočívá zvláštní a pro ni příznačné vnitřní napětí. Tyto aspekty vývoje moderny prvních desetiletí 20. století, vytvářející její fyziognomii, bude seminář sledovat v několika tematických blocích, rekonstruujících základní paradigmata moderny, s reflexí jejích estetických a umělecko-teoretických diskursů.