Roráte karlo-arnoštské. Kapitola z dějin českých obrozenských mystifikací
Požadavky pro získání atestace: zájem (základní orientace v české kultuře 19. století a hymnologické znalosti vítány, nejsou však podmínkou) aktivní práce v semináři; ústní referát
Charakteristika kurzu: 19. století bylo nejen dobou intenzivního pátrání po starých českých textech a jejich opětného uvádění do oběhu, ale také dobou tříbení metod datace a autorské atribuce starých rukopisů a především metod jejich výkladů a interpretací. Ty byly zejména v první polovině 19. století často spjaty s „vynalézáním tradice“ (E. Hobsbawm) a mystifikačními postupy nově se emancipující české společnosti, jež sama před sebou i před světem předstírala existenci svébytné české kultury s pramenně dobře doloženou bohatou a dlouhou tradicí (V. Macura). Zejména od 80. let 19. století se čeští badatelé zaměřili na precizování metod k odhalování textových falz, pramenné kritiky i na demystifikující výklady.
To vše se týkalo také českých raně novověkých utrakvistických rorátních mešních zpěvů z rukopisů královéhradecké provenience, jež začaly být od 30. let 19. století reprodukovány, distribuovány a úspěšně zaváděny do českých katolických kostelů včetně pražské katedrály pod názvem Roráte karlo-arnoštské jako staročeské katolické zpěvy obnovené lidové adventní pobožnosti, jež měl prvotně zavést do katedrály sv. Víta i ostatních českých kostelů již arcibiskup Arnošt z Pardubic za podpory samého Karla IV.
V kurzu budeme společně analyzovat textové strategie a postupy, jimiž byl výklad českých rorátních zpěvů jako Roráte karlo-arnoštského vytvářen a prosazován v českém kulturním poli, i strategie, jež vedly k ustavení tištěného rorátníku z r. 1823 jako základního rorátního pramene. Zároveň budeme sledovat využití nových reprodukčních, distribučních a konzumačních technik, které umožnily masivní rozšíření rorátů v českých zemích 19. století. Zaměříme se i na analýzu demystifikujících postupů (K. Konrád, Z. Nejedlý, D. Orel), jež vedly až k úplnému odmítnutí konceptu Roráte karlo-arnoštského. Pozornost budeme věnovat také kulturotvorné funkci této obrozenské mystifikace i jejímu potenciálu užitečného analytického nástroje novodobé české společnosti.
Tematické okruhy:
I. Jazyk – koncept výlučné češtiny a jeho překonávání
II. Konfesijní příslušnost – striktně monokonfesijní výklady a jejich narušování
III. Datace a autorská atribuce – „karlo-arnoštská“ atribuce a její kritika
IV. Ritus – koncepty lidové pobožnosti a jejich kritika
V. Reprodukce a distribuce – od rukopisu k tisku, od notovaného vydání k nenotovanému, od foliantu ke kapesnímu formátu
VI. Konzumace – od literátských bratrstev ke kostelnímu zpěv lidu, od zpěvu a capella ke zpěvu s varhanním doprovodem, z královéhradeckého regionu do kaple sv. Václava Svatovítské katedrály
Literatura primární:
Roráte neboli Veselé a radostné zpěvy adventní o vtělení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krysta v přečistý život Marye Panny. Hradec Králové, Jan František Pospíšil 1823
Roráte neboli Radostné zpěvy adventní, z času císaře a krále Karla IV. Vydává dle Královéhradeckého rukopisu od roku 1586 … Václav M. Pešina … Praha, nákl. Dědictví svatojanského 1838
Roráte neboli Radostné zpěvy adventní s nápěvy pro celý týden a Štědrý večer. Zavedené za času císaře a krále Karla IV., přeslavné paměti, a Arnošta, prvního arcibiskupa pražského, v metropolitním chrámu Páně sv. Víta. Opatřené nyní doprovázením varhan od Jana Nepomuka Škroupa, kapelmistra při témž hlavním chrámu Páně. Praha, nákl. Jana Hoffmanna 1847
KONRÁD, Karel: Dějiny posvátného zpěvu staročeského I.Praha, Cyrilometodějská kněhtiskárna 1881
LEHNER, Ferdinand: Slavnost Karlova a Rorate. Cecilie 5, 1878, č. 12, s. 89–91
LEHNER, Ferdinand: Pražský seminář II. Advent (Zpěvy rorátní). Cyril 8, 1881, č. 4, s. 28–30
NEJEDLÝ, Zdeněk: Dějiny husitského zpěvu I. Zpěv předhusitský.Praha, Nakladatelství ČSAV 1954
OREL, Dobroslav (ed.): Český kancionál.Praha, Státní nakladatelství 1921
PELIKÁN, František: Zpěvy úsvitní nebo Roráte svobodného města Týniště nad Orlicí. Časopis katolického duchovenstva, 21, 1840, č. 3, s. 553–567
PEŠINA, Václav: O Roráte, zvláště Králohradeckém. Předmluva k Roráte. Časopis katolického duchovenstva, 18, 1837, č. 3, s. 518–528
PEŠINA, Václav: Roráte. Časopis katolického duchovenstva, 24, 1843, č. 4, s. 746–747
PEŠINA, Václav: Roráte neboli Radostné zpěvy adventní s nápěvy pro celý týden a Štědrý večer… Časopis katolického duchovenstva, 27, 1846, č. 4, s. 786–791
POSPÍŠIL, Jan Hostivít: Návěští o rorátních písních. Vzor neb mustr tisku budoucích Roráte.Hradec Králové: J. H. Pospíšil 1820
Literatura sekundární:
ABRAMSON, Julia: Learning from Lying. Paradoxes of the Literary Mystification. New York 2005.
HOBSBAWM, Eric – RANGER, Terence (eds.): The Invention of Tradition. Cambridge – New York, Cambridge University Press 1983
HRDINA, Martin – PIORECKÁ, Kateřina (eds.): Historické fikce a mystifikace v české kultuře 19. století. Praha, Academia 2014
JEDLIČKA, Jaromír: Soupis tisků Jana Hostivíta Pospíšila.Hradec Králové, KRUH 1970
KOUBA, Jan: Období reformace a humanismu (1434–1620), in Československá vlastivěda IX, Umění, sv. 3 Hudba.Praha, Horizont 1971, s. 53–86
MACURA, Vladimír: Znamení zrodu a české sny. Eds. K. Piorecká – M. Vojtková, Praha, Academia 2015
MRÁČEK, Jaroslav: Sources of Rorate Chants in Bohemia. Hudební věda 14, 1977, s. 230–241
NEŠPOR, Zdeněk R., a kol.: Náboženství v 19. století. Nejcírkevnější století, nebo období zrodu českého ateismu? Praha, Scriptorium 2010
PEŠEK, Josef: Jan Hostivít Pospíšil. Typografia 22, 1911, č. 5–12, s. 72–76, 83–87, 102–107, 117–122, 133–138, 146–149, 159–162, 175–181; 23, 1912, č. 1–3, s. 1–6, 19–22, 29–32
RUSSET, Margarete: Fiction and Fakes. Forging Romantic Authenticity 1760–1845. Cambridge, University Press 2005.
RUTVEH, K. K.: Faking Literature. Cambridge, University Press 2001.
RYBIČKA, Antonín: Václav Michal Pešina rytíř z Čechorodu, in F. L. Rieger (red.): Slovník naučný VI.Praha, I. L. Kober 1887, s. 284–285
ZEMANOVÁ-OUBRECHTOVÁ, Marcela: Idea dostavby chrámu sv. Víta na Pražském hradě v době předbřeznové jako svatý trojhlas náboženského, vlasteneckého a uměleckého významu, in M. Havelka a kol.: Víra, kultura a společnost. Náboženské kultury v českých zemích 19. a 20. století.Červený Kostelec, P. Mervart 2012, s. 359–389
Další literatura bude upřesňována v průběhu kurzu.