Tematicky zahrnuje období od anticko-křesťanských základů až k národnímu obrození. Prvním aspektem je postihnout formování středověké literatury na základě patristické hermeneutiky s úsilím dosáhnout intelektuální celistvosti vyjadřované zprvu i jednotou jazykovou a zejména jejími společnými nástroji školské vzdělanosti, šířené misijní činností. Husitství, reformace a renesance znamenají krizový moment na této cestě a vyúsťují nakonec do atmosféry barokního myšlení a cítění, signalizujících už nástup novověku.
Druhým aspektem je zaměření na analýzy konkrétních epoch, autorů a děl s cílem literárněhistorickým i literárně teoretickým. Důležitou složkou této analýzy je interpretace literárních textů v souvislostech historických, filozofických, sociologických a religionistických v příslušných obdobích.