Sylabus
Celý kurs podává informace o strukturních a funkčních specifikách přirozeného jazyka neslyšících, českého znakového jazyka. Výklad vychází z rozlišení verbální a neverbální komunikace, znakových systémů a přirozených jazyků (znakový jazyk jako přirozený jazyk) a na tomto základě charakterizuje podobnost vs. odlišnost struktur znakového jazyka a jazyka mluveného.
Probrány jsou vybrané otázky stavby jednotlivých rovin českého znakového jazyka. Součástí kursu je základní informace o metodách sběru dat znakového jazyka. 3.-5. sem.: Charakteristické strukturní vlastnosti českého znakového jazyka v blocích věnovaných okruhům lineárnost vs. simultánnost, manuální a nemanuální ve znakových jazycích (ve vztahu k verbálnímu a neverbálnímu v komunikaci), výpověď ve znakovém jazyce (a znakosled), zájmena a jiné typy tzv. zástupek v znakovém jazyce a jejich funkce v konstrukci výpovědních celků, povaha a funkce klasifikátorů, povaha a funkce specifikátorů velikosti a tvaru, otázky a zápor, kategorie sloves znakového jazyka, typy sloves a jejich flexe, vyjadřování času, pluralizace, lexikon znakového jazyka (tvoření znaků, zvl. funkce orálních a mluvených komponentů, přejímání znaků, přenášení významu, vizuální motivace a metafory, produktivní vs. neproduktivní znaky, simultánní konstrukce a tzv. komplexní znaky). 5. semestr předmětu zdůrazňuje kontrastivní pohled na gramatiku českého znakového jazyka a v souvislosti s tím prohlubuje teoretické poznatky o typologii jazyků a o jazykových univerzáliích a směřuje k uvědomění základních strukturních odlišností obou jazyků a jejich uvedení v systém.
Kontrastivně jsou nahlíženy také rozdílné způsoby užívání českého znakového jazyka a češtiny v různých typech komunikačních situací, též ve vztahu k odlišným jazykovým, komunikačním, sociologickým a strategickým kompetencím slyšících a neslyšících Čechů.
Anotace
Základní informace o specifických gramatických rysech znakového jazyka. Informace o specifických rysech znakových jazyků v kontrastu s jazyky mluvenými.