Cílem předmětu je prohloubit a usouvztažnit poznatky o rozdílných rysech českého znakového jazyka a češtiny, zvl. z hlediska obecně lingvistického (jazykové univerzálie, typologie jazyků) a z hlediska strukturní lingvistiky (morfologie, slovotvorba, vybrané jevy oblasti lexikologie); zohledněny jsou přitom poznatky zahraniční odborné literatury o vztazích znakového jazyka a příslušného jazyka mluveného. Kontrastivně jsou nahlíženy i rozdílné způsoby užívání znakového a mluveného jazyka v různých typech komunikačních situací, též ve vztahu k odlišným jazykovým, komunikačním, sociologickým a strategickým kompetencím slyšících a neslyšících; v souvislosti se zřetelem k užívání jazyků je pak věnována pozornost různým typům transferů mezi oběma jazyky (např. interferencím) a umělým znakovým / komunikačním systémům v komunikaci českých neslyšících užívaným, zvl. tzv. znakované češtině. Témata:
1. Jazyky a umělé komunikační systémy v komunikaci neslyšících,
2. Typologie jazyků: typ češtiny,
3. Typ českého znakového jazyka: tradiční vs „nový“ úhel pohledu,
4. Jazykové univerzálie,
5. Pojetí morfologie (derivační / produktivní vs flexivní); morfologie a slovotvorba,
6. Nemanuální prostředky znakových jazyků - forma a význam,
7. Užívání češtiny a českého znakového jazyka v komunikaci: bilingvismus, diglosie, umělé komunikační systémy, zvl. tzv. znakovaná čeština,
8. Kontakty (a kontaktové prostředky) českého znakového jazyka a češtiny,
9. Čeština psaná českými neslyšícími,
10. Interference z českého znakového jazyka do psané češtiny českých neslyšících,
11. Jazyky (a umělé znakové/komunikační systémy) českých neslyšících v jejich vzdělávání.
Kurs se zaměřuje na kontrastivní studium českého znakového jazyka a češtiny. Prohlubují se v něm a usouvztažňují teoretické poznatky o typologii jazyků a o jazykových univerzáliích a směřuje se k uvědomění strukturních odlišností obou jazyků a jejich uvedení v systém.