Anotace
Obsah kurzu:
Jednosemestrální přednáška přímo navazuje na předchozí přednášku o České divadelní kritice první poloviny 20.století
(letní semestr 2010). Je jednak pandánem k přednášce o českém divadle po roce 1945 (Divadlo v totalitn ím systému), a jednak součástí širšího třídílného cyklu Kapitoly z dějin české divadelní kritiky, který jsem na katedře zahájil již před 5 lety
(kdy jsem se věnoval převážně 19.století). Tak jako v předchozí lekci, přednáška si neklade za cíl podrobnou evidenci a přehledovou kroniku (?zmapování?) české divadelně-kritické produkce daného období, ale na charakteristických příkladech několika výrazných osobností a uzlových tematických modelech, na nichž se široké spektrum kritických názorů tříbilo a protínalo, chce ukázat nejen typické žánrové polohy, protikladné podoby a funkce kritiky, ale i obecně postavení kritiky ve společnosti totalitního typu. Pozornost bude věnována jednak tzv. ?anachronickým? osobnostem, jejichž tvorba patří spíše do předchozího období (Miroslav Rutte, Karel Engelmüller aj.) a po únoru 1948 se odmlčují (popřípadě jsou umlčeni nebo emigrují: Jiří Kárnet, Pavel Tigrid, zčásti i Václav Černý) a jednak osobnostem, úzce spjatým s poválečným vývojem a jeho peripetiemi: Sergej Machonin, Jiří Hájek, Jaroslav Pokorný, Josef Träger, Jan Grossman,Václav Havel, Jan
Kopecký, Jindřich Černý, František Černý, Milan Lukeš, Zdeněk Hořínek. Modelovými příklady zásadních kritických střetů budou například spor o Antigonu 1946, o tzv. ?režisérismu? (1945 ? 47), o Divadlo satiry (1948), o Pavla Kohouta (1954 ? 1960), o Jana Grossmana (1958), o Divadlo ABC a Semafor (1956 ? 1962), o studiové scény 70. ? 80.let, o Petra Lébla
(počátek 90.let).
Atestace:
Předpokladem zvládnutí látky bude schopnost kriticky rozlišovat nejzákladnější kritické typy a jevy v dobových společenských kontextech a iniciativa při samostatném vyhledávání příkladů kritické tvorby jednotlivých osobností, vesměs
(na rozdíl od předchozích období) snadno dostupných (základním zdrojem je tu časopis Divadlo 1949 ? 1970, dále Scéna 1976 ? 1989 a O divadle 1986 ? 1989 a soubor chronologických statí Jindřicha Černého Osudy českého divadla po 2.světové válce. České divadlo a společnost 1945 ? 1955, resp. 1959, publikovaný jednak knižně v Academii, 1987, a jednak v Divadelní revui 2000 ? 2009; dále soubor ? též kritických - statí Jana Grossmana Analýzy, 1991, ed. Jiří Holý, a divadelních recenzí + portrétu Sergeje Machonina Šance divadla, 2005, ed. Terezie Pokorná, Bára Topolová a Michael
Špirit, aj.).
Literatura:
Další doporučená literatura: Engelmüller, Karel: O slávě herecké. Z letopisů českého divadelnictví, 1947; Rutte, Miroslav:
Šest podob českého herectví (Kvapilová, Dostálová, Vydra, Kohout, Vojan a Hübnerová), 1947 (popř. O umění hereckém, 1946); Träger, Josef: Dvě přednášky z války o divadle, 1946; týž: K likvidaci Divadla satiry, in: Divadelní noviny, 23. 13.3.1968, (shrnutí diskuse in Just, Vladimír: Divadlo plné paradoxů; 1990); Götz, František: Karel Engelmüller, Divadlo 1, květen 1950; Anouilh, Jean: Antigona, ed. Jan Kopecký, 1948, (zde stati Jiřího Kárneta, A.J.Liehma, Jiřího Hájka, Jana
Kopeckého a Františka Roháče); Konference o činoherní kritice (případ Jana Grossmana), prosinec 1958; Havel, Václav:
Problém divadelní recenze, Divadlo, 11, 1960, č.7, září; též in: V.H. Spisy 3, Eseje a jiné texty z let 1953 ? 1969, 1999, s. 317; týž: O Laterně Magice, tamtéž, s. 251; Humor Miroslava Horníčka, s.269; týž: Na premiéře, O divadle, 1988,, č. 4,
říjen, s. 147, též in: Spisy 4, Eseje a jiné texty z let 1970 ? 89, s. 1048; Sus, Oleg: Dějiny si dělají blázny, blázni dělají dějiny.
Velké flegma či objektivizace?; Evoluce satirika J.R,.Picka, in: Metamorfózy smíchu a vzteku, Brno 1965; Just, Vladimír:
Werichovo divadlo ABC, 2000 (kapitola o kritickém ohlasu); Hořínek, Zdeněk: Cesta k lidovému divadlu, Divadlo, č. 5, 1964, květen, s. 32; týž: Harmonií od skutečnosti, Divadlo, č. 3, 1970, březen, s. 53; týž: Kritický paradox, Divadelní revue, 12, 2001, č.4.