Předmět tematizuje dva typy uměleckého významu, zobrazení a expresi. Vychází tak ze základní distinkce mezi zobrazením a expresí, kterou do estetiky zavedl B. Croce. Přednášky se zaměří na expresi jako typ estetického významu, který se projevuje i bez přítomnosti narativního typu. První okruh přednášek objasní tendence v estetice, které v 18. a 19. století předcházely zavedení vlivné Croceho distinkce. Biografická a evokační teorie exprese stejně jako teorie exprese založená na teorii podobnosti patří mezi vlivné estetické koncepce posledních desetiletí, které spojuje idea „vyjádření“ duševního stavu a chápání uměleckého díla jako expresivního. Výklad se ovšem také zaměří na výraznou kritiku těchto tří teorií, protože jsou některými estetiky považovány za nesprávné a defektní. V další části přednášek bude rozebírána exprese ve vztahu k jedinečnosti uměleckého díla, která je základem teorie nevyslovitelnosti estetického významu. V rámci výkladu pojetí exprese v české estetice bude rozebrán její experimentální výzkum společně s uměleckými postupy, které záměrně pracují se změnou výrazu.
V seminární části budou jednotlivá témata prohloubena čtením a analyzováním vybraných textů z tematických okruhů přednášky. Podmínkou pro udělení zápočtu bude písemné vypracování seminární práce a přednesení referátu z této práce v rámci semináře.