Syllabus
1. Úvod do teorie diaspor
2. Diaspora židovského národa v třiadvaceti stoletích
3. Vývoj, současné snahy a podoby diasporických skupin ve světě
4. Pilíře diasporického kolektivního vědomí a jejich postupná proměna v postmoderním světě
5. Teorie nových diaspor - sociálně konstruktivistická koncepce prostoru a místa
6. Diasporismus - politické strategie v multikulturním světě
7. Transnacionalismus - diaspora jako třetí sociální pole
8. Teorie diaspory jako paralelní nacionální identita
9. Diaspora jako alternativa k národnímu seberučení
10. Black Atlantic - panatlantické diasporické hnutí
11. Vliv diaspor na populární kulturu západních zemí
Annotation
Kurz „Diaspory v antropologické perspektivě“ navazuje na předchozí kurz „Migrace a transnacionalismus“, je možné ho studovat i samostatně. Kurz posluchače zasvětí do současných sociálně konstruktivistických teorií, které se věnují formám nenacionálních, tzv. „alternativních“ kolektivních identit v podobě vymístěných diasporických kolektivů, či nových forem kolektivních identit, které využívají určitou formu diasporického vědomí pro artikulaci požadavků v prostupném a „tekutém“ globálním prostoru.
Na podkladě klasických historických případů si ukážeme konceptuální posun ve vnímání pilířů diasporického vědomí směrem k „novým diasporám“, které lze charakterizovat jako plně globalizované, deteritorializované kolektivní identity typické nejenom pro násilně vyhnané národy („victim diaspora“), ale také pro etnické, profesní a jiné kolektivy účinně spolupracující v přeshraničním prostoru („trade diaspora“). Diasporické vědomí je ovšem také základem pro politické cíle a politické ambice etno-nacionálních hnutí, které využívají kolektivních symbolů diaspora jako vehikula pro své parciální zájmy.
Z diaspor se následně stávají političtí aktéři, přičemž jejich politické portfolio často daleko přesahuje snahu o naplnění předpokládatelných diasporických snah, tedy především návrat do původní domoviny. Důležitou rovinou rozpravy o diaspor ách je také náboženství, rituální a spirituální rozměr domoviny a následně i deteritorializovaně koncipované diasporické kolektivity.
Náboženské cíle jsou často hybnou silou diasporického vědomí přetrvávající století, někdy až tisíciletí, jak tomu můžeme být svědky u židovského národa. Diaspory jsou v současnosti typickým případem transnacionálních kolektivů žijících v přeshraničních prostorech bez zásadního nároku na ukotvení, či usídlení.
Třetí sociální prostory se rozkládají na více plochách různých národních států a vytvářejí paralelní organizační strukturu s celou sítí vzájemných loajálních, recipročních a rituálních vztahů. Na příkladech vlivu vyhoštěných skupin usídlených v zemích liberálního globálního severu si ukážeme prorůstání diasporických kulturních forem do globalizované populární kultury, především do hudby.
Ukážeme si, jak především hudba pomáhá etnickým diasporickým skupinám v jejich emancipačních transnacionálních vazbách.