Sylabus
1. Seznámení s regionem, základní geografický, historický, etnický a religionistický přehled.
2. Způsob transmise a role písma. Histoire a mémoire
3. Černomoří v paleolitu a neolitu: tzv. neolitická revoluce, černomořský region a reflexe Úrodného půlměsíce
4. Černomoří: doba bronzová a železná, kontakty se Středomořím a Malou Asií, Jantarová stezka
5. Dobové primární prameny: Hérodotos, Xenofón, Plútarchos, Arrianos, Strabó aj. Význam Pontu
6. Černomoří v kontextu helénismu a pozdní antiky
7. Mytologické paralely (Prométheus, Argonauti, Amirani, Narti)
8. Písmo a orální tradice (kroniky, pěvci, léčitelské rituály, lovecké rituály)
9. Černomoří v kontextu Byzantinců, Slovanů, Avarů, Alanů, Bulharů, Chazarů, arabského chalífátu, Gruzínů aj.
10. Černomoří v
10.-11. století: křížové výpravy, kontakty s Levantou
11.
12.-14. století: Byzanc, Gruzie, Kilíkie, Kaffa, Osmanská říše
12. Duchovní a materiální kultura raného a vrcholného středověku
13. Černomo ří a jeho imaginaire (od Iásona a Médei k Othellovi a Desdemoně)
Anotace
Jednosemestrální kurz je věnován oblasti černomořského regionu se zaměřením na období starověku a středověku. Jde o obecný úvod do dějin a kultury Černomoří, které je v tomto kontextu vnímáno interdisciplinárně – coby síť vzájemných kontaktů či „stýkání a potýkání“, propojující východní a jihovýchodní Evropu s východním Středomořím, Předním východem, Kavkazem a potažmo (prostřednictvím nejrůznějších tras nejen Hedvábné stezky) i se střední Asií. Z historického hlediska se vždy jednalo o nesmírně proměnlivou křižovatku migrací lidí, jazyků, kultur a náboženství. Součástí kurzu bude i přehled zvyků a tradic kavkazských národů; důraz bude kladen na zvykovou a rodinnou obřadnost.
Černomoří je jednou z kolébek nejstarších neolitických kultur. Vznikala zde první hrazená sídliště a díky častým kontaktům se stepními kulturami se rozšířilo i používání koní a vozů. Šamanismus a animismus se tady stýkaly s polyteistickými kulty větších územních celků a později i s judaismem, křesťanstvím a islámem. Arménské a gruzínské kláštery bylo možno najít nejen na území dnešních kavkazských zemí, ale i na celém území současného Turecka, v Sýrii, v Jeruzalémě nebo v Bulharsku. Podobně rozvinuté byly i sítě obchodní – nestoriánští mniši přinesli z Číny do Byzance znalost pěstování bource morušového, arménští kupci zase působili v egyptské Káhiře nebo v mongolském Karakorumu (kde si jejich přítomnosti povšimne jeden z nejznámějších cestovatelů středověku, Marco Polo). Období křížových výprav přineslo do tohoto regionu částečnou změnu paradigmatu, týkající se „střetu kultur“; tehdy se Evropa a Přední východ dostaly do daleko těsnějšího kontaktu než v období vlády Karla Velikého a bagdádského chalífy Haruna ar-Rašída.
Dominantní historický narativ částečně opomíjel významnou roli černomořského regionu, který se paradoxně často nacházel tzv. „na okraji mapy“ – to však nereflektuje jeho skutečné postavení křižovatky kultur na pomezí východního a západního Balkánu, Malé Asie, Kavkazu a východoevropských stepí. Prostřednictvím sítě obchodních stezek jako byla například krymská cesta nebo tzv. valašská cesta, vedoucí podél karpatského oblouku směrem do Velké uherské nížiny, byla tato oblast v bezprostředním kontaktu i se střední Evropou.
Dějiny a kulturu černomořského regionu lze studovat jak z pohledu balkánských studií, tak studií východoevropských, blízkovýchodních, osmanských či byzantologie a dějin východních křesťanů. Rozmanitost jednotlivých vzájemně se prolínajících vlivů i literárních žánrů dokumentuje mimo jiné i množství historických názvů, kterými různé národy označovaly Černé moře – Nehostinné moře či naopak Pohostinné moře, Skytské moře, Sarmatské moře, Chazarské moře, Řecké moře, Římské moře, Gruzínské moře, Velké moře, Černé moře a mnoho dalších. Historicko-literární diskurs dotýkající se černomořského regionu reflektuje těchto vlivů ještě mnohem více. Snad nejlépe vystihuje různorodost tohoto oboru název Transpontika, odkazující na původní řecký název Černého moře, Pontos Euxeinos.