Sylabus
1. Úvod do teorie diaspor - čtyři fáze studia Diaspor
Povinná četba:
SAFRAN, W. 1991. „Diasporas in modern societies: myths of homeland and return“. Diaspora 1 (1): 83–99. 2. Klasické pojetí diaspory - historie židovského rozptýlení. 3. Útrpná diaspora - Afričané a Arméni. 4. Pracovní a koloniální diaspory. Britové a Indové. 5. Obchodní diaspory - Číňané a Libanonci. 6. Pojetí domoviny v konceptu diaspory. Sionisté a Sikhové. 7. Deteritorializované diaspory. The Black Atlantic. 8. Mobilizované diaspory ve věku globalizace. 9. Metody a budoucí témata výzkumu diaspor. 10. Česko-rumunská transnacionální diaspora z Banátu
Kurz bude zakončen po dohodě testem či ústní zkouškou.
Anotace
Kurz posluchače zasvětí do současných sociálně konstruktivistických teorií, které se věnují formám nenacionálních, tzv. „alternativních“ kolektivních identit v podobě vymístěných diasporických kolektivů, či nových forem kolektivních identit, které využívají určitou formu diasporického vědomí pro artikulaci požadavků v prostupném a „tekutém“ globálním prostoru. Na podkladě klasických historických případů si ukážeme konceptuální posun ve vnímání pilířů diasporického vědomí směrem k „novým diasporám“, které lze charakterizovat jako plně globalizované, deteritorializované kolektivní identity typické nejenom pro násilně vyhnané národy („victim diaspora“), ale také pro etnické, profesní a jiné kolektivy účinně spolupracující v přeshraničním prostoru („trade diaspora“).
Diasporické vědomí je ovšem také základem pro politické cíle a politické ambice etno-nacionálních hnutí, které využívají kolektivních symbolů diaspora jako vehikula pro své parciální zájmy. Z diaspor se následně stávají političtí aktéři, přičemž jejich politické portfolio často daleko přesahuje snahu o naplnění předpokládatelných diasporických snah, tedy především návrat do původní domoviny.
Důležitou rovinou rozpravy o diasporách je také náboženství, rituální a spirituální rozměr domoviny a následně i deteritorializovaně koncipované diasporické kolektivity. Náboženské cíle jsou často hybnou silou diasporického vědomí přetrvávající století, někdy až tisíciletí, jak tomu můžeme být svědky u židovského národa.
Diaspory jsou v současnosti typickým případem transnacionálních kolektivů žijících v přeshraničních prostorech bez zásadního nároku na ukotvení, či usídlení. Třetí sociální prostory se rozkládají na více plochách různých národních států a vytvářejí paralelní organizační strukturu s celou sítí vzájemných loajálních, recipročních a rituálních vztahů.
Na příkladech vlivu vyhoštěných skupin usídlených v zemích liberálního globálního severu si ukážeme prorůstání diasporických kulturních forem do globalizované populární kultury, především do hudby. Ukážeme si, jak především hudba pomáhá etnickým diasporickým skupinám v jejich emancipačních transnacionálních vazbách.