Syllabus
1. Přírodní poměry Dunaj modeluje velkou část Evropy. Mění hory v písek a bahno a unáší je k moři. Zavlažuje nížiny a hromadí zlato. Přirozená páteř migračních i obchodních tras a její slabé místo v Železných vratech (Ђердапска клисура; Porțile de Fier).
2. Skok do vody a špetka písku či bahna na počátku světa; rumunská lidová kosmogonie. Význam vody v mýtu.
3. Rituální lov a založení státu v moldavských a maďarských pověstech. Můžeme porozumět pravěkým loveckým kulturám? Pohřby, kříšení z kostí a zvířecí klany. Éra pána či paní zvířat?
4. Éra kultu Měsíce – zemědělci postupují proti proudu řeky a vzhlížejí k nebi. Od jihoslovenských rondelů k dáckým svatyním v Transylvánii. Odraz proměn kultu v konstrukci svatyní / astronomických observatoří. Objev přibližně osmnáctileté lunární periody saros je připisován starým Babylóňanům, ale rondely v Podunají dokládají, že zde byla známa o tisíce let dříve.
5. Éra Slunce – (doslova) zlatý věk na Dunaji Doba bronzová, Krušnohoří a Cornwall obchodují s Mykénami; blahodárný vliv krétského námořního cla na obchod a kulturní výměnu na Dunaji. Mistři bronzíři, jejichž díla ovlivnila o tisíce let později umění a architekturu v
19. a na počátku
20. století, aneb v čem jsou zavádějící obrazy od našich obrozenců. Solární kult se šíří po proudu řeky do světa.
6. Železo – kov temného věku Kolaps dálkového obchodu. Zrodily se dodnes známé mýty z nostalgie?
7. Thrákie znovu rozkvétá Dionýsos, Orfeus a Zalmoxis.
8. Keltové ve středním Podunají.
9. Peršané, Skythové a Keltové na dolním Dunaji.
10. Odkud pochází Cernunnos aneb proč kotel z Gundestrupu není typickou ukázkou keltského umění.
11. Poslední vzepětí Thráků a Dáků, římská nadvláda a zmatení mýtů hodné postmoderny.
12. Stěhování národů a zadní dvorek Konstantinopole.
13. Vampyrismus – odporný fenomén, kterého se bál i Dionýsos, v kontrastu proti romantickým představám.
Annotation
Dunaj formuje velkou část Evropy. Spolu se svými přítoky modeluje reliéf a mění i kulturní mapu, neboť vytváří přirozenou páteř sítě migračních a obchodních tras. Proti jeho proudu k nám pronikli první moderní lidé, první zemědělci, prvky mykénské kultury a od Dunaje přišlo i křesťanství. Některé civilizace na březích řeky byly velmi vyspělé, o čemž svědčí například podunajské rondely. Jejich stavitelé již v neolitu prokazatelně znali osmnáctiletou lunární periodu saros, jejíž objev bývá připisován až starým Babylóňanům. Dunaj ale zároveň protéká také oblastmi, kde přírodní podmínky rozvoji civilizace tradičně nepřejí. Ve zdejších hlubokých lesích přežívali lvi až do počátků historické doby. Proto nepřekvapí, že bájné založení státu zde bývá spojováno s rituálním lovem a v kosmogonických mýtech od „velké řeky“ má výraznou úlohu voda, bahno a písek.
Střední Evropa nebyla jenom pasivním příjemcem podnětů. Zdejší obyvatelé vynalezli keramiku a naučili se spalovat uhlí. Krušnohorský cín putoval po proudu Dunaje až do Mykén, výměnou za luxusní zboží. Po proudu od nás do Středomoří přišly i pohromy: keltský vpád a podle některých teorií i „mořské národy“.
Kultury v Podunají citlivě reagují na průběžné změny klimatu. Pokud se oblasti na středním a horním toku rozvíjely v lokálním klimatickém optimu, dolní Podunají trpělo suchem. Naopak v době rozkvětu civilizací na dolním toku střední Evropa chřadla chladem a dostávala se do kulturního vleku jihovýchodních a jižních sousedů.