Syllabus
1) Úvod do předmětu, shrnutí tradice latiny jako jazyka filozofie v pozdní římské říši, raném středověku a ve vrcholné scholastice, doznívání jejího aktivního užívání ve filozofické literatuře renesance a baroka 2) Formy tradice latinských filozofických textů na přechodu od antiky ke středověku, osudy literární latiny v této době, výslovnost a grafická podoba latiny v historických souvislostech a v současném moderním úzu 3) Latina jako indoevropský jazyk, její základní systémové vlastnosti 4) Úvod do latinské jmenné flexe, latinská 1. a 2. deklinace 5) Úvod do latinské slovesné flexe, latinské indikativy prézentního kmene 6) Systém latinských adjektiv, dokončení studia lat. jmenné flexe - 3., 4. a 5. deklinace 7) Latinská zájmena 8) Slovesné tvary perfektního a supinového kmene 9) Tvoření a syntaktické využití latinských konjunktivů 10) Latinská participia a příbuzné tvary, jejich syntaktické využití 11) Latinské infinitivy a syntaktické využití infinitivních vazeb 12) Četba úvodních partií Boethiova latinského překladu Porfyriova díla "Eisagógé eis tás katégoriás Aristotelús"
Annotation
V tomto kurzu studenti filozofie a religionistiky jako začátečníci studují latinu jako jazyk filozofických textů. Od samého počátku budou studenti pracovat s latinskými výroky a pasážemi z originálních textů a při jejich četbě a rozboru si budou postupně osvojovat veškerou latinskou morfologii a základy latinské syntaxe. Cílem je omezit na minimum čistě filologický přístup k výuce jazyka a soustředit se na detailní rozbor reálných latinských jazykových projevů. Tento přístup ovšem předpokládá aktivní a motivovanou reakci studentů.
Pokud se to ukáže možné, ve druhém semestru přejde výuka k četbě souvislého antického filozofického textu, významného v dějinách evropské filozofie.