Řecké minimum
Ancient Greek Tutorial
Anotace
Kurs se pokusí pomoci studentům zpřístupnit řeckou filosofickou tradici v jejím vlastním jazyce. Otevřít pro sebe v plnosti tuto bohatou, ale modernímu čtenáři dosti odcizenou rovinu řeckého myšlení vyžaduje vzepřít se do značné míry danostem současného vzdělávacího systému, tj. – řečeno klasicky – podstoupit boj s nutností, řečeno moderně: podstoupit dril. Boj a nucení jsou však ideji univerzity cizí, a proto je budeme muset přenechat soukromé iniciativě studentů. – Na hodinách se spokojíme s uvedením do základních gramatických struktur a odborné filosofické terminologie řeckého jazyka. Cílem bude dovést studenty na práh samostatné četby. Výklad bude veden snahou jazykové jevy neustále vztahovat k existujícím textům (zejm. presokratici, Platón a Aristotelés) a ilustrovat tak význam jejich chápání pro filosofickou interpretaci a s tím i „ontologickou přiměřenost“ řečtiny
(Schadewaldt). Jazykový výklad bude doplněn historickými výklady o původu a genezi filosofických pojmů.
Součástí bude i seznámení se základními nástroji řecké filosofické četby – slovníky, příručkami, indexy a rovněž významnými klasickými edicemi. Pokud to okolnosti dovolí, budeme rovněž využívat moderních multimediálních pomůcek.
Podmínky získání atestu
Kurz bude v ZS zakončen zkouškou spočívající v jazykovém rozboru a interpretaci textu.
Literatura
F. Ast, Lexicon Platonicum sive vocum Platonicarum index, I–III, Leipzig 1835–1838.
A. Bartoněk, Řecko-latinská syntax v evropském kontextu, Brno 2008.
H. Bonitz, Index Aristotelicus, Berlin 1870.
Der neue Pauly. Enzyklopädie der Antike, vyd. H. Cancik aj., I–XVI, Stuttgart 1996–2003.
R. Dodds, Řekové a iracionálno, Praha 2000.
A. Dunshirn, Griechisch für das Philosophiestudium, Wien 2008.
K. Floss – M. Navrátil, Úvod do řecké filosofické terminologie a četby, Olomouc 2000.
H. Frisk, Griechisches etymologisches Wörterbuch, I–III, Heidelberg 1973–1979.
K. Held, Heraklit, Parmenides und der Anfang der Philosophie und Wissenschaft. Eine phänomenologische
Besinnung, Berlin – New York 1980.
O. Höffe (vyd.), Aristoteles-Lexikon, Stuttgart 2005.
Ch. Horn – Ch. Rapp (vyd.), Wörterbuch der antiken Philosophie, München 2002.
R. Chlup, Učebnice klasické řečtiny, v tisku
H. G. Liddel – R. Schott, A Greek-English Lexicon, Oxford 1996.
D. Muchnová, Souhrn starořecké gramatiky, Praha 2000, 20082.
D. Muchnová, Syntax klasické řečtiny, Praha 2004.
J. Niederle – V. Niederle – L. Varcl, Mluvnice řeckého jazyka, Praha 1974.
C. W. E. Peckett – A. R. Munday, Thrasymachos. Učebnice starořečtiny, Praha 1995.
P. Rezek (vyd.), Kosmos a živly, Praha 1992.
P. Rezek (vyd.), Mýtus, epos a logos, Praha 1991.
A. Rijksbaron, The Syntax and Semantics of the Verb in Classical Greek, Amsterdam 20023.
J. Ritter aj. (vyd.), Historisches Wörterbuch der Philosophie, I–XIII, Basel – Stuttgart 1971–2007.
W. Schadewaldt, Die Anfänge der Philosophie bei den Griechen, Frankfurt a. M. 1978.
H. Schmitz, Der Ursprung des Gegenstandes. Vom Parmenides bis Demokrit, Bonn 1988.
E. Schwyzer, Griechische Grammatik, München 1939–1971.
L. Svoboda (vyd.), Encyklopedie antiky, Praha 1973.
H. W. Smyth, Greek Grammar, Cambridge (Mass.) 1976.