Anotace
Kurz se zabývá fenoménem jazyka ze tří tradičních filosofických perspektiv, které se snaží srovnat a propojit. (1) První je transcendentální perspektiva analytické filosofie, která v Kantově duchu chápe jazyk (a ne třeba vědomí, jako filosofie fenomenologická) jako konstitutivní předpoklad jakéhokoli poznání, jak se o to zasloužili především Gottlob Frege a Ludwig Wittgenstein (2) Druhá, sémiotická, vidí jazyk jako speciální případ znakovosti a její role v poznání, jak ji poprvé načrtl Ch. S. Peirce v kontextu svého pragmatismu. (3) Třetí, kladoucí důraz na prostředkovanost, resp. kritiku bezprostředních koncepcí poznání a roli jazyka jako mediátoru či média má původ v Hegelově idealismu. V současnosti je tematizována v rámci moderní filosofie americké, konkrétně u Davidsona, Sellarse, a Brandoma, s jejich vyvracením rozličných "mýtů" a "dogmatů". Tento třetí postoj lze pro jeho obecnost a historické souvislosti chápat také jako jakousi syntézu předchozích dvou.
Obecným cílem kurzu je seznámit se základními texty, východisky a způsoby práce analytické filosofie a zasadit je do širšího kontextu filosofie jako celku.