Anotace
Kapitola o schematismu čistých pojmů rozvažování - kategorií - patří k nejobtížnějším částem Kritiky čistého rozumu. Poté, co Kant v transcendentální dedukci ukázal, že zkušenost je možná pouze tehdy, jsou-li kategorie aplikovány na smyslovou rozmanitost jevů, pokouší se nyní v kapitole o schematismu ukázat, jak konkrétně je tato aplikace možná. Stručně řečeno, je umožněna tím, že čisté pojmové obsahy kategorií jsou znázorněny v časovosti jakožto formě vnitřního smyslu. Z tohoto důvodu je Kant označuje jako transcendentální časová určení. Tímto znázorněním vznikají schémata kategorií, jež zmíněnou aplikaci na jevy umožňují, avšak zároveň omezují legitimní aplikaci kategorií právě jen na jevy.
Literatura: 1. I. Kant, Kritik der reinen Vernunft, vydání v nakl. Meiner (příp. Suhrkamp či Reclam) (příp. překlad do angličtiny). 2. H. E. Allison, Kant´s Transcendental Idealism, Part III, kap. 8. 3. P. Guyer, Kant and the Claims of Knowledge, Part III. 4. S. Gibbons, Kant´s Theory of Imagination, kap. 2. 5. B. Longuenesse, Kant and the Capacity to Judge, Chapter 8 a 9.
K udělení zápočtu bude třeba vypracovat protokol ze semináře a napsat práci či vypracovat referát ze sekundární literatury.