Anotace
Husserlova, Merleau-Pontyho či Patočkova fenomenologie zdůrazňuje situovaný a vtělený rozměr našeho intencionálního přístupu ke světu. Myšlení, vnímání, obrazivosti či souzení posuzuje tato fenomenologie nikoli jako mentální stavy, nýbrž jako výkony bytosti tělesně ukotvené ve světa, a Descartovo „já myslím“ chce revidovat a přeformulovat v jeho vazbě na „já mohu“.
Rovněž nové přístupy v kognitivní vědě poukazují na nutnost opuštění karteziánského schématu, umožňujícího pojednávat o mysli nezávisle na praktickém kontextu a tělesné podmíněnosti jejích výkonů. Na počátku nového tisíciletí se tak v kognitivní vědě stále důrazněji prosazuje koncepce tzv. 4E cognition, nahlížející poznání z perspektivy vtělené, ukotvené, jednající a rozšířené mysli (embodied, embedded, enactive, extended mind) V našem kurz pojednáme o společných motivech i o rozdílech těchto nových přístupů s fenomenologickými analýzami artikulace smyslu v myšlení, vnímání, emocionalitě a intersubjektivní jazykové praxi.