I přes pozitivní převzetí Leibnizova pojmu apercepce jakožto vědomí monády o vlastních vnitřních stavech do kontextu své vlastní teorie zkušenosti je Kantův vztah k Leibnizovi převážně kritický. Dodatek k Transcendentální Analytice s názvem "O amfibolii reflexivních pojmů na základě záměny empirického používání rozvažování s transcendentálním" je tím místem v Kritice čistého rozumu, kde Kant provádí kritiku Leibnizovy filosofie in extenso.
V semináři se pokusíme na základě analýzy Kantových argumentů prozkoumat, v čem vlastně Kantova kritika konkrétně spočívá, a zvážit jednak její platnost, jednak její možné důsledky na poli epistemologie a ontologie. Seminář by tak měl přispět jak k lepšímu pochopení Kantových a Leibnizových filosofických pozic, tak k přiměřené artikulaci a zvládnutí určitých podstatných epistemologických a ontologických témat.