Sylabus
23. 2. Zahájení semináře + testování teorií I
(1) Harry M. Collins – Trevor J. Pinch, “Two Experiments that Proved the Theory of Relativity” in The Golem: What Everyone Should Know about Science. Cambridge: Cambridge University Press, 1993, s. 27-55. Prosíme o nastudování zejm. 2. části této kapitoly, jež je věnována Eddingtonovu experimentu (v našem elektronickém vydání knihy na s. 55-67).
(2) Carl Gustav Hempel (1966), "Crucial Tests" in The Philosophy of Natural Science. Prentice-Hall, 1966, s. 25-28. 9. 3. Testování teorií II
(1) Trevor Pinch, “Theory Testing in Science. The Case of Solar Neutrinos: Do Crucial Experiments Test Theories or Theorists?“, Philosophy of the Social Sciences, Vol. 15, 1985, s. 167-187.
(2) Imre Lakatos, “Introduction: Science and Pseudoscience” in Philosophical Papers, Vol. I: The Methodology of Scientific Research Programmes. (J. Worrall – G. Currie, eds.), Cambridge: Cambridge University Press, 1978, s. 1-7. 23. 3. Replikace experimentů I
(1) Collins, H. M., "Son of Seven Sexes: The Social Destruction of a Physical Phenomenon." Social Studies of Science 11, no. 1, 1981: 33-62.
(2) Radder, Hans, “Experimental Reproductibility and the Experimenters’ Regress.” PSA: Proceedings of the Biennial Meeting of the Philosophy of Science Association, 1992: 63-73. 6. 4. Replikace experimentů II
(1) Mulkay, Michael. “The Scientist Talks Back: A One-Act Play, with a Moral, about Replication in Science and Reflexivity in Sociology.” Social Studies of Science 14, no. 2, 1984: 265–83.
(2) Hacking, Ian, "Experimentation and scientific realism", in Representing and Intervening, 1983: 252-267.
(3) Franklin, A. and Howson, C. “Why Do Scientists Prefer to Vary Their Experiments,” Studies in History and Philosophy of Science, 15 (1984), 51-62. 20. 4. Vědecké kontroverze/vytváření konsensu I
(1) Steven Shapin and Simon Schaffer, Leviathan and the Air-Pump. Hobbes, Boyle, and the Experimental Life, chapter II: "Seeing and Believing: The Experimental Production of Pneumatic Facts", Princeton University Press, Princeton 1985, pp. 22-79.
(2) Hacking, Ian, "Experimentation and scientific realism", in Representing and Intervening, 1983: 252-267. 4. 5. Vědecké kontroverze/vytváření konsensu II
(1) M. Heidelberger, „Theory-Ladenness and Scientific Instruments in Experimentation.“ In H. Radder (Ed.), The Philosophy of Scientific Experimentation Pittsburgh, PA: University of Pittsburgh Press, 2003, str. 138-151.
(2) Knorr-Cetina, Karin. „How Superorganisms Change: Consensus Formation and the Social Ontology of High-Energy Physics Experiments“ Social Studies of Science 25, no. 1 (1995), str. 119-47. 18. 5. Konstrukce a dekonstrukce kvarků I
(1. 6. Pro ty, kdo nebudou mít dost I: Konstrukce a dekonstrukce kvarků II)
(15. 6. Pro ty, kdo nebudou mít dost II: Fyzici čtou STS) 5. - 7. 7. Setkání s prof. Harry Collins
Anotace
Bylo-li v minulosti opakovaně poukazováno na to, že sociologie věnovala jen málo své pozornosti studiu vědy, platí dnes naopak sociologie vědy za jeden z nejvýznamnějších sociologických podoborů. Důvodem k tomu je i skutečnost, že tato disciplína nezůstala uzavřena v úzkém prostoru vymezeném jejím primárním výzkumným zájmem, nýbrž dokázala vstoupit do kritického dialogu s etablovanými východisky obecné sociologie, jejíž samotné základy se tak staly předmětem nových diskusí.
Za období největšího rozkvětu sociologie vědy a vědeckého poznání bývají považována 70. a 80. léta 20. století – i my se na ně ostatně budeme v našem semináři soustředit nejvíce. „Věda“ však byla sociologií reflektována i dříve, a to nejednou i jejími „klasiky“. Během svého postupného sociologického opracovávání přitom prošel výzkumný předmět „věda“ významnými proměnami, které do značné míry určovaly vztah sociologie vědy k filosofii, jež si na řešení otázky lidského vědění tradičně činila nárok.
Při našem studiu několika reprezentativních epizod sociologické reflexe fyziky budeme proměnlivému vztahu mezi sociologií a filosofií věnovat zvláštní pozornost, přičemž propůjčíme hlas oběma těmto oborům, abychom tak mohli lépe rozpoznat jak jejich partikulární východiska a závazky, tak také možnosti jejich spolupráce.