Charles Explorer logo
🇨🇿

Kant: dějiny a kosmopolitismus

Předmět na Filozofická fakulta |
AFS500280

Sylabus

22. 2. Úvod ke kurzu. Význam Kantova textu a jeho vztah k současným diskusím 1. 3.

Kritika soudnosti o teleologii a „plánu přírody“ (§§ 66-67) = přiděleno 15. 3. Úvod k jednotlivým „Větám“ a První věta (přírodní vlohy každého tvora a jejich rozvinutí) = přiděleno 22. 3. Druhá věta (plný rozvoj lidského rodu, nikoli jednotlivce) = přiděleno 29. 3.

Třetí věta (člověk a rozvíjení sebe sama) = ZATÍM VOLNÉ 5. 4. Čtvrtá věta (antagonismus ve společnosti jako příčina zákonného pořádku) = přiděleno 12. 4. Pátá věta („největší problém lidského rodu“) = přiděleno 19. 4. Šestá věta („největší problém lidského rodu“ pokračování) = přiděleno 26. 4 Sedmá věta (vztah vnitřní a mezinárodní politiky) = přiděleno 3. 5.

Osmá věta (dějiny lidského rodu můžeme v celku pohlížet jako na uskutečňování skrytého plánu přírody) = přiděleno 10. 5. Devátá věta (filozofický pohled na všeobecné dějiny světa) = ZATÍM VOLNÉ 17. 5.

Dějiny lidstva, příroda a politika: závěrečná diskuse

Anotace

Kantův esej Idea všeobecných dějin ve světoobčanském smyslu, poprvé uveřejněný v časopise Berlinische Monatsschrift v listopadu 1784, usiluje o vypracování rozumově založené filozofie dějin, jimž Kant (právě s ohledem na svůj záměr) podsouvá teleologickou strukturu. Jakkoli mnozí z nás nesdílí přesvědčení, že tato struktura je podmínkou srozumitelnosti dějin, diskuse o „pokroku“ či nikoli od Kantovy doby nijak neslábnou (viz například polemiky o Pinkerově bestselleru The Better Angels of Our Nature: Why Violence Hs Declined z roku 2011) a neméně aktuální zůstává otázka kosmopolitismu.

Kantova historická perspektiva, spjatá s důrazem na „nespolečensky společenskou“ lidskou přirozenosti, je tak vhodným východiskem k úvahám o vývoji vztahu lidského jedince a společnosti. Spolu s četbou primárního textu připomeneme též jeho místo mezi Kantovým esejem O různých lidských rasách (1777), jenž sehrál svou roli v odpudivých dějinách filozofického rasismu, a jeho pozdějším „filozofickým projektem“ K věčnému míru (1795).