22. 2. Úvod ke kurzu. Význam Kantova textu a jeho vztah k současným diskusím 1. 3.
Kritika soudnosti o teleologii a „plánu přírody“ (§§ 66-67) = přiděleno 15. 3. Úvod k jednotlivým „Větám“ a První věta (přírodní vlohy každého tvora a jejich rozvinutí) = přiděleno 22. 3. Druhá věta (plný rozvoj lidského rodu, nikoli jednotlivce) = přiděleno 29. 3.
Třetí věta (člověk a rozvíjení sebe sama) = ZATÍM VOLNÉ 5. 4. Čtvrtá věta (antagonismus ve společnosti jako příčina zákonného pořádku) = přiděleno 12. 4. Pátá věta („největší problém lidského rodu“) = přiděleno 19. 4. Šestá věta („největší problém lidského rodu“ pokračování) = přiděleno 26. 4 Sedmá věta (vztah vnitřní a mezinárodní politiky) = přiděleno 3. 5.
Osmá věta (dějiny lidského rodu můžeme v celku pohlížet jako na uskutečňování skrytého plánu přírody) = přiděleno 10. 5. Devátá věta (filozofický pohled na všeobecné dějiny světa) = ZATÍM VOLNÉ 17. 5.
Dějiny lidstva, příroda a politika: závěrečná diskuse
Kant’s essay “Idea for a universal history from a cosmopolitan perspective”, first published in the Berlinische Monatsschrift in November 1784, seeks to elaborate a reason-based philosophy of history, on which Kant imposes a teleological structure. However much many of us do not share the belief that teleology is a condition the history’s intelligibility, discussions of “progress” or otherwise have not diminished since Kant's time (see, for example, the controversy over Pinker's 2011 bestseller The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Declined), and the cosmopolitanism also remains a much-discussed issue.
Kant's historical perspective, coupled with its emphasis on humankind’s “unsocial sociability”, is thus a suitable starting point for considering the evolution of the relationship between the human individual and society. Along with a reading of the primary text, we will also recall its place between Kant’s essay “On the Different Races of Men” (1777), which played its part in the repugnant history of philosophical racism, and his later “philosophical project” On Perpetual Peace (1795).