Přestože se utopie zdála po nedávno vyhlášeném konci dějin překonaným žánrem i ideou, její životnost ve vědě i v politice je udivující, a zvláště silně se ozývá v dobách krizových. Zdá se, že se musíme s utopickými východisky znovu vážně zabývat.
Učiníme to na základě studia význačných utopických projektů (ústřední roli budou hrát tři reprezentující antiku, raný novověk a současnost: Platónův, Morův a Blochův) a jejich konfrontace se současnými protiutopickými postoji (Nozick, Spaemann, Ricoeur). Cílem je položit otázku celkově, v šíři zahrnující klasické myšlení i modernu, ideu i empirickou realizaci, pozitivní návrh i kritiku.
Celkové zaměření snad umožní vyhnout se neplodným terminologickým i ideologickým debatám a uchopit problém jako trvalý topos politického myšlení. V návaznosti na něj si lze klást reflexivní otázku po místě nejlepšího života: je, či není?