Annotation
Filosofická chapadla opery. Přednáška se zpěvy
Kurz chce přispět k odkrývání konvencí, jež ustavují přesvědčivost (chapadlovitost) opery jako díla umění. Postupujeme přitom podle Wittgensteinovy myšlenky "když mluvíte o podstatě, všímáte si jenom konvence" - a sice analogicky, jak ji aplikoval Michael Fried v diskusi o výtvarném umění.
V případě opery se bude třeba zaměřit na ty z konvencí či schémat, jimiž se odlišuje od činohry, tj. představují přidanou hodnotu vůči libretu a katarzi, jíž je skrze umělecké dílo možné dosáhnout. K těmto konvencím patří prominentně ty týkající se emocionálního života a jeho manifestace lidským hlasem a gesty, tak konvence sociální, manifestované vztahy hlasů, jejich typů a skupin. Podstatná se ukáže souvislost obou, tj. vazba emocí na jejich sociální artikulaci a jejich role rámcových předpokladů či horizontů významu našeho jazyka.
Diskutovaná díla zahrnou typově Wagnerovy Mistry pěvce jako téma úlohy umění v životě obce, Verdiho Dona Carlose jako problém reálné politiky (v osobním životě, obci i umění), Offenbachovy Hoffmannovy povídky jako studii k tématu Hegelova "magického" vztahu mysli a světa, Rossiniho Lazebníka sevillského jako reflexe na gramatičnost jazyka, apod.
Některé závažné otázky se budou týkat i tvorby filmové, předně Urbanova němého zpracování Prodané nevěsty (1913), jež povede přímo k problému, proč se v opeře zpívá, či Herzogova Fitzcarralda (1982), jenž volá po rekonstrukci Wittgensteinova pobytu v pralese a pokládá otázku, zda zkušenost pralesa nesmete zkušenost opery.
Je vidno, že filosof v opeře má dnes hodně práce.