Syllabus
FF UK, ÚFaR (LS 2017)
Strast a trest v Platónově politickém myšlení
Pain and punishment in Plato's political thought
Út 15:50, místnost 308B
Vedení: Jakub Jinek
Požadavky k atestu: buď ústní prezentace formou referátu (a odevzdání jeho písemné podoby), anebo seminární práce v rozsahu 10 str.
Anotace
V druhém nejlepším zřízení Platónových Zákonů je velký důraz kladen na slasti a strasti, jež představují hlavní hybatele lidského chování a zároveň hlavní zdroj motivace občanů a nástroj výchovných záměrů zákonodárce. Teorie slasti a strasti stojí rovněž v základu trestního zákoníku druhého nejlepšího zřízení – předpokládá se, že zločincům budou udělovány tělesné tresty působící bolest, jež bude sloužit k vyléčení jejich špatného charakteru. S touto teorií jsou však spojeny nemalé obtíže. Za prvé není jasné, jak může fyzický trest vyléčit duši penitenta; předpokládat široký pojem bolesti, tj. takový, který např. zahrnuje nepříjemné pocity spojené s placením pokuty či zahanbením, nestačí, neboť pak zůstává otázkou, jak takového povšechné trpění může zlepšit naši duši. Za druhé, v Zákonech jsou v případě některých lidských typů navrženy alternativní tresty, což se zdá být v rozporu s hlavním předpokladem teorie, totiž že (fyzický) trest je nutný k vyléčení duše. Za třetí, slast a strast jsou podle Platóna v první řadě kosmologickými principy a jako takové jsou nadindividuální. Jak může zákonodárce řídit kosmické veličiny pozitivním zákonem, tak aby odpovídaly potřebám individuální duše? Zodpovědět tyto otázky se pokusíme četbou příslušných míst Platónových Zákonů.
Program semináře 1) Úvodní hodina 2) Charakter a uspořádání Zákonů 3) Podstata projektu (smíšené zřízení, druhé nejlepší zřízení, nomokracie, vztah k jiným projektům) 4) Slast, strast a ctnost: Leg. I 5) Slast, strast a štěstí: Leg. II 6) Teorie působnosti zákona: přemlouvání a donucování: Leg. IV 7) Hierarchie dober a teorie trestu: Leg. V 8) Slast, strast a volba způsobu života: Leg. V 9) Trestní zákoník I: Leg. IX 10) Trestní zákoník II: Leg. IX 11) Trestní zákoník III: Leg. IX 12) Trestní zákoník IV (tresty za bezbožnost, zločiny proti obci, nenapravitelnost): Leg. X–XII 13) Diskuse
Základní literatura
Bernadette, S., Plato's „Laws“, Chicago – London 2000.
Bobonich, Ch., Plato’s utopia recast: his later ethics and politics, Oxford – New York 2002.
Görgermanns, H., Beiträge zur Interpretation von Platons Nomoi, München 1960.
Knoch, W., Die Strafbestimmungen in Platons Nomoi, Wiesbaden 1960.
Krämer, H. J., Arete bei Platon und Aristoteles, Heidelberg 1959.
Lisi, F. L., Einheit und Vielheit des platonischen Nomosbegriffes, Königstein 1985.
Morrow, G. R., Plato’s Cretan city: a historical interpretation of the Laws, Princeton 1993.
Neschke-Hentschke, A. B., Politik und Philosophie bei Plato und Aristoteles: die Stellung der "Nomoi" im platonischen Gesamtwerk und die politische Theorie des Aristoteles, Frankfurt a. M. 20042.
Scolnicov, S. – Brisson, L. (ed.), Plato's Laws: From Theory into Practice, S. Augustin 2003.
Schofield, M., Plato: Political Philosophy, Oxford 2006.
Schöpsdau, K., Platon, Nomoi I-XII, (3 sv.), Götingen 1994–2011.
Stalley, R. F., An Introduction to Plato’s Laws, Indianapolis 1983.
Annotation
V druhém nejlepším zřízení Platónových Zákonů je velký důraz kladen na slasti a strasti, jež představují hlavní hybatele lidského chování a zároveň hlavní zdroj motivace občanů a nástroj výchovných záměrů zákonodárce. Teorie slasti a strasti stojí rovněž v základu trestního zákoníku druhého nejlepšího zřízení – předpokládá se, že zločincům budou udělovány tělesné tresty působící bolest, jež bude sloužit k vyléčení jejich špatného charakteru.
S touto teorií jsou však spojeny nemalé obtíže. Za prvé není jasné, jak může fyzický trest vyléčit duši penitenta; předpokládat široký pojem bolesti, tj. takový, který např. zahrnuje nepříjemné pocity spojené s placením pokuty či zahanbením, nestačí, neboť pak zůstává otázkou, jak takového povšechné trpění může zlepšit naši duši.
Za druhé, v Zákonech jsou v případě některých lidských typů navrženy alternativní tresty, což se zdá být v rozporu s hlavním předpokladem teorie, totiž že (fyzický) trest je nutný k vyléčení duše. Za třetí, slast a strast jsou podle Platóna v první řadě kosmologickými principy a jako takové jsou nadindividuální.
Jak může zákonodárce řídit kosmické veličiny pozitivním zákonem, tak aby odpovídaly potřebám individuální duše? Zodpovědět tyto otázky se pokusíme četbou příslušných míst Platónových Zákonů.