Anotace
Co znamená, když řekneme, že někdo rozumí hudební skladbě? Lze to srovnat s jinými oblastmi porozumění, jako je pochopení nějakého důkazu? – Jaká ji přidaná hodnota zhudebnění dramatických a literárních děl, řekněme Verdiho Macbetha oproti Macbethu Shakespearovu? Nepromítají se do nich jen obvyklé stížnosti, že v opeře není pěvcům rozumět, i proto, že zpívají často přes sebe a v cizích jazycích. A nejde tyto stížnosti proměnit ve výhodu? – Má Wagnerův antisemitismus či jeho údajně špatná povaha nějaký vliv na hodnotu jeho děl, či jak se v nich vůbec projevuje? Viz také Wittgensteinova noticka: “Wagner je první z velkých hudebníků, kdo má nepříjemný charakter”, kterou však dále nekomentuje? – Řekneme-li, že je nějaká skladba vtipná, znamená to totéž, že je veselá, či že vyjadřuje veselí? Nebo jsou zde rozdíly podobného typu, o jakých mluví Scruton, když podtrhává rozdíl mezi prázdnou hudbou a hudbou vyjadřující prázdnotu?
Tato nesourodá skupina otázek, a jejich rozšíření, má přeci jen něco společného. Vztahují se totiž k hudbě nejen jako k “pouhému” umění, ale především k epistemickému fenoménu. Ten se ukrývá I v běžném tvrzení, že je v umění či v konkrétním uměleckém díle skryta pravda, kde je však původem “pravdivosti” míněna spíše afektivní stránka hudby, to, že mocně působí na naše smysly, nikoli na náš rozum.
V semináři se budeme explicitně zabývat tím, jak a zda vůbec hudba artikuluje nějaké poznání, a tento problém učiníme měřítkem, vůči němuž lze tematizovat a odpovídat na rozličné otázky podobné těm položeným výše. Lze předeslat, že naše odpověď bude pozitivní: v umění se skrývá pravda, není to však nějaká pravda konkrétní, ale takříkajíc pravda o pravdě, tedy o poznání samém.