Fenomenologická interpretace Humova Pojednání o lidské přirozenosti
V kurzu se pokusíme o fenomenologickou interpretaci jednoho z hlavních děl novověké filosofie, Humova Pojednání o lidské přirozenosti, které vyšlo ve třech svazcích pojednávajících rozum, vášně a morálku v letech 1739-1740.
Interpretaci založíme na principu kontextového čtení Humova textu, který vychází z toho, že Hume tiše pracuje s povědomím o širší struktuře vztahů idejí a pocitů, do níž je jednotlivé vědomí mysli s partikulárním průběhem zkušenosti zasazeno. To Humovi umožňuje rozlišit podstatné rozdíly mezi jednotlivými druhy zkušenosti, které překračují redukci všech obsahů mysli na imprese a ideje a doplňují nauku o převodu živosti z impresí na ideje.
Tento princip výkladu uplatníme na Humův popis naší víry v nezávislou a vnější existenci žitého světa z prvního dílu
Pojednání a na výklad personální a vášnivé povahy mysli a jejího vciťování (empatie/sympatie), díky němuž získává
žitý svět u Huma intersubjektivní smysl.