22. 2. Úvod: vymezení tématu a stručné dějiny mnohoznačného pojmu „příroda“ (od Homérovy Odysseie ke Kantovi a romantice) 29. 2. Emerson, „Příroda“, in Příroda a duch, přel.
Josef Špaček a Čeněk Kočí Praha, Laichter, 1927, pouze s. 3-10, 14-22, 62-72. 7. 3. Thoreau, „Chůze“, in Toulky přírodou, přel.
Jan Hokeš, Praha a Litomyšl, Paseka, 2010, pouze s. 7-16, 24-37. 14. 3. Malcolm Budd, „The Aesthetic Appreciation of Nature as Nature“, in The Aesthetic Appreciation of Nature, Oxford, Clarendon Press, 2002, 1-23. 21. 3. seminář se nekoná 28. 3. děkanské volno (Zelený čtvrtek) 4. 4.
Bill McKibben, „A New Atmosphere“, in The End of Nature, London, Bloomsbury, 1990, 3-46. 11. 4. Steven Vogel, „Against Nature“, in Thinking Like a Mall: Environmental Philosophy after the End of Nature, Cambridge, Mass., MIT Press, 2015, 1-31. 18. 4.
Daniel B. Botkin, „A View from a Marsh: Myths and Facts About Nature“, in The Moon in the Nautilus Shell: Discordant Harmonies Reconsidered, Oxford, Oxford University Press, 2012, 3-22. 25. 4.
Bruno Latour, „On the Instability of the (Notion of) Nature“, in Facing Gaia: Eight Lectures on the New Climatic Regime (First Lecture), Cambridge, Polity Press, 2017, 7-40. 2. 5. Freya Mathews, „Relating to Nature: Deep Ecology or Ecofeminism?“, in Lara Stevens, Peta Tait, Denise Varney (eds.), Feminist Ecologies: Changing Environments in the Anthropocene, London, Palgrave, 2018, 35-55. 9. 5.
Michel Loreau, „A Brief History of the Divorce between Humans and Nature“, in Nature That Makes Us Human. Why We Keep Destroying Nature and How We Can Stop Doing So, Oxford, Oxford University Press, 2023, 25-42. 16. 5.
Závěrečná diskuse a/nebo společně vybraný text.
„PŘÍRODA v obyčejném slova smyslu se vztahuje k bytostem člověkem nezměněným: prostor, vzduch, řeka, list. UMĚNÍM nazýváme spojení jeho vůle s týmiž předměty v domě, průplavu, soše, obraze.
Ale všechny jeho podniky dohromady jsou tak nepatrné, – trochu řezání, pečení, záplatování a mytí –, že v dojmu tak velkolepém, jako je dojem světa na lidskou mysl, celkem nic nemění“ (Ralph Waldo Emerson, 1836). „Není pochyb o tom, že lidé ničí své přirozené prostředí po značně dlouhou dobu“ (Michel Loreau, 2023). Na první pohled se zdá, že tyto dva texty tvrdí opak.
Cílem kurzu je nabídnout bližší pohled, který tuto polaritu zpochybňuje: Emerson nemluví o odolnosti přírody vůči praktické lidské činnosti. Mluví o relativní stálosti „dojmu“, jímž na nás působí hypotetická příroda jako celek.
Právě tato stálost je jedním z důvodů, proč nejsme schopni pozměnit svůj dojem přírody podle změn, které ve světě dlouhodobě a stále výrazněji působíme. Řečeno tradiční filozofickou terminologií, půjde nám o napětí mezi přírodou jako zdrojem bohatství i místem nedělní procházky, a představou transcendentální „přírody“ jako účelně uspořádaného celku, který nelze obsáhnout ani změnit z žádné konkrétní pozice. Vybrané texty z let 1836 až 2023 představují různé stránky tohoto napětí a rostoucí kritiku chápání přírody jako jednotné a samostatné oblasti, kterou lze jasně oddělit od aktivity konkrétních živých organismů včetně člověka.