Sociologie a filosofie fyziky: odpustit si a zapomenout

Sylabus

Harmonogram

Texty a další materiály k prostudování postupně doplňujeme/upřesňujeme dle potřeby semináře.

Seminář je naplánován s malým přesahem přes trvání výukového semestru, na případné úpravě se s frekventanty semináře domluvíme.     22. 2. 2024 – Jilská 1, místnost 214a, začátek v 14:30 hod.  

Představení semináře, shrnutí hlavních výsledků jeho dřívějších vydání (2022-2023), uvedení do problematiky s oporou v Noretta Koertge, A House Built on Sand. Exposing Postmodernist Myths About Science. Oxford University Press, 1998.  

Doporučená četba na úvod:  

J. Maršálek, „Sociologie vědy pod útokem fyziků aneb o jedné vzpouře výzkumného předmětu: Science Wars.“ Československý časopis pro fyziku 73(4), 2023: 262-266.

L. Hadwiger Zámečník, Teorie humanitních věd. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2023. Kap. 3.1.3 Vědecké války a jejich následky, s. 145-156.     7. 3. Problém metody I (s účastí prof. L. Kvasze)  

J. Baggott, Farwell to Reality. How Modern Physics Has Betrayed the Search for Scientific Truth. Pegasus Books, New York – London, 2014. Chap. 1: The Supreme Task. Reality, Truth, and the Scientific Method.

Jan Maršálek, „Descartova metoda na roztrhání. Komentář ke knize Descartes Nikétés Ladislava Kvasze.“ Filosofický časopis 71(4), 2023, 725-740.

Ladislav Kvasz, „Descartova metoda (na roztrhání) mezi sociologií vědeckého poznání a filosofií vědy: odpověď Janu Maršálkovi.“ Filosofický časopis 72(1), 2024, rukopis.     21. 3. Problém metody II  

Jutta Schickore, Nora Hangel, „‘It might be this, it should be that…‘ uncertainty and doubt in day-to-day research practice.“ European Journal of Philosophy of Science (2019), 9:31.

Theodore Arabatzis, „On the Inextricability of the Context of Discovery and the Context of Justification“ In: Schickore, J., Steinle, F. (eds), Revisiting Discovery and Justification. Archimedes, vol 14. Springer, Dordrecht, 215-230.    4.4. Problém metody III  

Margaret Morisson, „Physical Models and Biological Contexts.“ Philosophy of Science, Vol. 64, 1997, pp. S315-S324. 

A.F. Chalmers, “Maxwell's methodology and his application of it to electro-magnetism.“ Studies in History and Philosophy of Science, Volume 4, Issue 2, 1973, 107-164. nebo

Nancy Nersessian, “Maxwell and ‘the Method of Physical Analogy’: Model-Based Reasoning, Generic Abstraction, and Conceptual Change.” In D. B. Malament (ed.), Reading Natural Philosophy. Essays in the History and Philosophy of Science and Mathematics. Open Court, Chicago 2002, 129-166.   18. 4. Problém demarkace I  

Larry Laudan, "The Demise of the Demarcation Problem." In Robert S. Cohen & Larry Laudan (eds.), Physics, Philosophy and Psychoanalysis: Essays in Honor of Adolf Grünbaum. D. Reidel, 1983, pp. 111-127.

Thomas Nickles, „The Problem of Demarcation. History and Future.“ In Massimo Pigliucci, Maarten Boudry (eds.), Philosophy of Pseudoscience: Reconsidering the Demarcation Problem. University of Chicago, 2013, pp. 101-120.

Sven Owe Hansson, "Science and Non-science." In Paul Humphrey (ed.), Oxford Handbook of Philosophy of Science, 2016, 485-505.     2. 5. Problém demarkace II  

Thomas F. Gieryn, “Boundary-Work and the Demarcation of Science from Non-Science: Strains and Interests in Professional Ideologies of Scientists.” American Sociological Review 48, no. 6 (1983): 781–95. https://doi.org/10.2307/2095325.

Bart Simon, „Undead Science: Making Sense of Cold Fusion after the (Arti)Fact.“ Social Studies of Science , Feb., 1999, Vol. 29, No. 1 (Feb., 1999), pp. 61-85     16. 5. Problém demarkace III  

Felicity Mellor, "Between Fact and Fiction: Demarcating Science from Non-Science in Popular Physics Books." Social Studies of Science 33, no. 4 (2003): 509-38. 

[Text 2 bude doplněn podle potřeby semináře]    30. 5. Závěry  

Seminář je naplánován s malým přesahem přes trvání výukového semestru, na případné úpravě se s frekventanty semináře domluvíme.          

Anotace

Pokud bylo někdy v dávné minulosti poukazováno na to, že sociologie věnovala jen málo své pozornosti studiu vědy, platí dnes sociologie vědy naopak za jeden z nejvýznamnějších sociologických podoborů. Tomu napomohla mj. skutečnost, že tato disciplína nezůstala uzavřena v úzkém prostoru vymezeném jejím primárním výzkumným zájmem, ale dokázala vstoupit do kritického dialogu jak s etablovanými východisky obecné sociologie, tak s filosofií, jejíž výsadní postavení na poli reflexe vědy účinně zpochybnila.

V minulých vydáních semináře jsme se podrobně věnovali zejména období největšího rozkvětu sociologie vědy a vědeckého poznání, za něž bývá považována poslední třetina 20. století. Rozvětvení jejího badatelského programu a jeho reformulace, které lze pozorovat po odeznění „vědeckých válek“ na konci 90. let, jsme pak v minulém semestru vyložili jako „konec sociologické revoluce“, jen málo pozornosti jsme ale věnovali tomu, jak na tento obrat zareagovala – a jak jinak ke konci sociologické revoluce přispěla – filosofie vědy.

V nadcházejícím semestru se budeme zabývat právě touto otázkou, a to znovu se zvláštním zřetelem k sociologické a filosofické reflexi fyziky.