Anotace
První výraznější vlna uvolnění v českém filmu přichází v průběhu druhé poloviny 70. let. Díky změnám v managementech některých podniků Československého státního filmu a na FAMU nebo rozšíření programu Československé televize dochází v nenápadnému, ale evidentnímu růstu možností. K tvorbě v hraném filmů se vracejí někteří z těch, kteří po roce 1970 byli odstaveni, ke slovu se konečně dostává opožděně debutující generace počátku 70. let, na FAMU vznikají v pololegálních podmínkách celovečerní filmy atd... Cenzura státně-socialistického zřízení je ale stále velmi ostražitá, a proto mnoho pokusů o progresivnější nebo společensko-kritičtější pohled na realitu v hraném filmu končí nezdarem nebo v pomyslném trezoru. Také v dokumentárním filmu ovšem nastupuje silná generace režisérů a režisérek a animovaný film dává příležitost i výrazně nekonvenčním talentům. Amatérský film využívá svých svobod mimo jiné k výrazně kritickému obrazu československé společnosti.
Toto nesmírně zajímavé období českého filmu není zatím jako časový celek probádáno. Objevujme dobově příznačné i překvapivé skutečnosti, jména a filmy společně.