Kurz se koná v těchto datech: 2.11., 16.11, 30.11., 7.12., 14.12., 21.12.
Teoretický i praktický zájem o „nová média“ vycházel v 80. letech minulého století z možnosti, že i oblasti tradičně vyhrazené (lidskému) duchu se stanou „vypočitatelnými“ – myšlení i uměleckou tvorbu lze realizovat jako technické operace. Důsledkem byla radikální kritika „duchověd“, které nahradil výzkum „kulturních technik“ (Friedrich Kittler), i odstup od „univerza textů“ a jeho kritika „technickými obrazy“ (Vilém Flusser). Dnes jsou digitální technologie samozřejmou, takřka nevyhnutelnou součástí kultury, vědy i každodenního života – filosofie a teorie digitálních médií proto obrací pozornost k hranicím „algoritmické racionality“ (Dieter Mersch) a historickým zdrojům myšlenky „vypočitatelnosti“. Zároveň navazuje na kritiku tradičních pojmů a dichotomií evropského myšlení jako jsou příroda a technika, tělo a duch či teorie a praxe, stejně jako antropocentrického pohledu na svět a navrhuje nové teoretické i praktické modely „parahumánního“ (Karin Harrasser), „postnaturalismu“ (Shane Denson), „mediální antropologie“ (Christiane Voss, Lorenz Engell), „operativních obrazům“ (Harun Farocki) nebo „nové estetiky“ (James Bridle).
Cílem semináře je účastníky seznámit s důležitými pojmy a metodami kritického myšlení digitálních médií v teorii a filosofii médií a techniky i umění a populární kultuře. Východiskem bude diskuze odlišných pozic k otázce „vypočitatelnosti“ světa a kritiky „algoritmické racionality“, (post)digitální estetiky a umělé inteligence, mediality vnímání a technických obrazů, těla a human enhancement, posthumanismu a mediální antropologie v textech, filmech a umění posledních tří desetiletí.