Anotace
V návaznosti na obdobně koncipovanou přednášku a seminář Evropské středověké dějiny I je hlavním cílem výkladu seznámit posluchače se základními společenskými procesy latinské i řecké části evropského kontinentu s důrazem na vzájemné působení tradičních universalistických konceptů a prohlubující se "nacionalizace" státní ideologie. Od roku 1000 Evropa prochází bouřlivým obdobím ekonomického rozvoje, který stimuloval nejen vývoj států a prohluboval jejich specifické charakteristiky, ale působil i na oblast kultury a vzdělanosti. Základním smyslem výuky je analyzovat příčiny a důsledky vznikajícího diskursu na různých úrovních, politické, právně kulturní i ideové, mezi nositeli tehdejší moci, na jejichž základě se utvářela vrcholně středověká Evropa, definovaná již jako vznikající systém mezinárodních vazeb, ale i společně sdílených hodnot. V polovině 14. století je evropská civilizace konfrontována s komplexem krizových jevů, v jejichž důsledku dochází k transformacím prakticky všech složek života její společnosti i změně dosavadního mocenského uspořádání. Analýza jejich důsledklů a významu pro utváření evropské raně novověké ("moderní") společnosti patří rovněž mezi stěžejní principy tohoto cyklu přednášek a seminářů.
Tématické vymezení: 1. Cluny: pokus o první reformu evropské společnosti? 2. Laický stát: důsledky boje o investituru. 3. Základní rysy středověkého evropského nacionalismu. 4. Vrcholně středověký universalismus. 5. Teologie a právo ve službách "národů". Důsledky nastupující laicizace. 6. Idea evropské reformy: konciliarismus. 7. První velké evropské konflikty. 8. Polabští Slované. 9. Problémy existence pozdní Byzantské říše. 10. Slovanské státy a etnika na Balkáně. 11. Východní Pobaltí pod nadvládou vojenských řádů. 12. Formování moskevského státu.
