Anotace
Dopis, ten má kouzlo, to vědí a umějí využít umělci, básn íci, lidé excentričtí, ale dopis je i na výsost praktický prostředek, to zase věděli i takoví skvělí rétoři - politici, jakými byli např. mladočeši, bratři Grégrové, a tak Eduard psal Juliovi 4. října 1877: "Milý bratře, pozoruju, že je to mnohem prospěšnější cesta, když spolu vyjednáváme písemně než ústně. Člověk se při tom tak nerozčiluje, může vše chladněji uvážit a zodpovídat."
A navíc toto písemné svědectví zůstává často - byť v různé míře uchování - k dispozici dalším generacím jako cenný historický pramen subjektivního charakteru. V současné filologii, literární vědě i teorii komunikace je studován a analyzován z různých úhlů pohledu, různými přístupy a metodami. V historickém výzkumu byla a je korespondence tradičně využívána. Stěžejním pojmem tu tak zůstává edice Listy úcty a přátelství. Korespondence Josefa Pekaře a Jaroslava Golla. Edicemi byly zpřístupněny v průběhu let rozsáhlé celky korespondence představitelů národního obrození (např. J. Dobrovský, K. A. Vinařický, F. L. Čelakovský, Karel Havlíček Borovský). Záslužné byly a jsou mj. projekty Petra Čorneje (Z. Nejedlý) či Heleny Kokešové (Gustav Eim, Eduard Albert aj.). V současné době je kritickými edicemi na základě moderních edičních zásad publikována korespondence např. T. G. Masaryka, Boženy Němcové, Otokara Březiny, Bedřicha Smetany, Přemysla Šámala, Františka Palackého.
V práci semináře se seznámíme s moderními metodami a směry využití korespondence jako historického pramene - a to na základě publikovaných prací domácích, ale i zkušeností ze zahraničí (Německo, Francie, Anglie). Zaměříme se především -s přihlédnutím k právě probíhajícím grantu na přípravu vydání korespondence Karla Havlíčka právě na práci s tímto konvolutem korespondence.