Syllabus
1/ Úvod. Souřadnice českého poválečného marxismu a marxismu-leninismu. 2/ Sovětská historiografie jako vzor i exportní model. Český marxismus po r. 1945; střety na druhém sjezdu československých historiků. 3/ Legitimizační role historiografie v padesátých letech - pojmy (lid, dělnická třída) a badatelská pole (zejm. husitství a revoluční tradice jako zdroj marxisticko-leninské ideologie). 4/ Zdeněk Nejedlý jako historik a politik.
Václav Kopecký a jeho role. 5/ Institucionální základna historické vědy - VŠPHV, Ústav dějin KSČ, ČSAV. Proměny české historiografie v 50. letech. 6/ Překonávání stalinismu - proměny působení historiků narozených ve 20. letech 20. století. 7/ Šedesátá léta v české historiografii - pokus o revizi paradigmatu? 8/ K.
Kosík. Radikální demokracie a Dialektika konkrétního. 9/ M.
Hroch a typologie národních hnutí. 10/ Nové přístupy k dějinám v 80. letech (J. Válka, koncept hmotné kultury J.
Petráně atd.) 11/ Závěr: proměny paradigmatu české historiografie s rokem 1989.
Annotation
Cílem kursu je představení hlavních souřadnic marxistického pojetí dějin a české marxistické (a marxisticko-leninské) historiografie. Kurs navazuje na výklad v ZS (v němž byly uvedeny a kriticky zhodnoceny hlavní pojmy a výkladové kategorie marxistického myšlení) a zaměří se na český marxismus s důrazem na konceptualizaci dějin a historické bádání.
Marxismus přitom představoval nejen intelektuální výzvu, stimulující inovace historického bádání a výkladu dějin, ale - zejména v kontextu upevňujících se komunistických diktatur ve 20. stol. - také omezení badatelských polí a plurality interpretací. Kurs se pokusí uchopit tyto ambivalentní účinky marxismu (a marxismu-leninismu) v českém dějepisectví (či obecně myšlení o dějinách): postihnout místa, kde marxistické pojetí společnosti a dějin mohlo otvírat nová témata, a rekonstruovat způsoby, kde se naopak stávalo ideologickým krunýřem, svazujícím výklad dějin do uniformní a šablonovité podoby.