Stávka jako forma protestu představuje jeden z klíčových projevů emancipačních procesů jednotlivých zaměstnaneck ých skupin v druhé polovině 19. století. Jedná se zároveň o mimořádně důležitý prostředek, jehož prostřednictvím se etablovalo dělnické hnutí. Jako místo střetu však stávky zaujímaly klíčovou roli ve veřejném prostoru, neboť se nedotýkaly jen proti sobě stojících zájmových skupin, ale i okolní společnosti, která měla zájem na omezení dopadů stávek na svoje fungování.
Cílem kurzu je představit klíčové aspekty stávkového hnutí v českých zemích, jeho kořeny a vývoj s důrazem na období let 1890 až 1914, během něhož toto hnutí dosáhlo svého vrcholu. Důraz přitom bude kladen na motivace a společenské důsledky stávek se zohledněním jejich různorodosti. V rámci toho bude zajímavé sledovat vazbu mezi stávkovým hnutím a růstem úrovně živobytí a politické participace stávkujících společenských skupin.
Takto by mělo vyplynout rozčlenění kurzu do několika hlavních bloků: 1. Tematizace a teoretické uchopení
(definice základních pojmů, rozlišení aktérů, společenských skupin, tříd). 2. Kořeny stávkového hnutí (počátky, vývoj směrem k sociálnímu zákonodárství a útlum stávkového hnutí v 80. letech). 3. Motivace, vznášené požadavky, ústupky a výsledky a dopady (stávka jako prostředek politický x pracovněprávní).
Kurz bude realizován formou přednášky.