PVP 3 - Pohyblivé hranice diktatury ve světle stížností a anonymních dopisů československých občanů v letech 1969 až 1989

Sylabus

Tematické okruhy výběrové přednášky: 1)    Úvod do problematiky, představení základních okruhů a cílů přednášky 2)    Literatura a úskalí archivního výzkumu 3)    Pohyblivé hranice a stížnosti občanů – stížnosti jako „barometr nálad“, „měkký stabilizátor moci“ i kontrola činnosti státních a stranických orgánů 4)    Společnost stěžovatelů? K celkovému počtu stížností a jejich zacílení a proměně v 70. a 80. letech – eviduj, prověřuj, kontroluj

·       „Vážený soudruhu prezidente“ – stížnosti zaslané Kanceláři prezidenta republiky ČSSR (1969 až 1989)

·       „Milý Miloši“ – stížnosti adresované generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ během normalizace

·       Stížnosti zaslané České národní radě a Federálnímu shromáždění

·       Odborové orgány a dopisy pracujících   5)    Obsahové zaměření stížností a oznámení

·       Zásobování, problémy obchodu a služeb

·       „Byty nejsou a nebudou“ – Hospodaření s byty a údržba bytového fondu

·       Poměry na pracovišti

·       Sociální zabezpečení a problém důchodů

·       Pracovně právní věci – mzdy

·       Životní prostředí a zdravotnictví

·       Další oblasti společenského života – školství, kultura, zemědělství 6)    Fenomén anonymních stížností – nechtějí „jít s kůží na trh“ 7)    „Konstruktivní kritika“ nebo „protistátní štvaní“ – přístup mocenského centra v letech 1969 až 1984  8)    „Vždyť oni nám vlastně nadávají“ – stížnosti a oznámení v období přestavby (1985-1989) 9)    Závěrečné shrnutí a udělení zápočtu

Anotace

Přednáška je zaměřena na analýzu a interpretaci specifického segmentu komunikace a interakce mezi společností a režimem v letech 1948-1989. Byly jím desetitisíce rozmanitých stížností, žádostí a udání, jimiž se občané obraceli na státní, stranické, odborové či jiné režimní struktury.

Obsah a podoba těchto písemností, ale také reakce mocenských orgánů se měnila a byla podmíněna vývojem zahraničněpolitické i vnitropolitické situace. S využitím těchto materiálů lze nejen rekonstruovat a pochopit proměnlivé hranice a podoby prostoru svébytného jednání mezi režimem a občany, ale i osvětlit formy a možnosti prosazení individuálních a skupinových zájmů a požadavků.

Lze na nich vyložit, jak občané režim vnímali, co od něho očekávali a současně sledovat podoby režimní reakce, pohybující se na rozsáhlé škále od absolutního mocenského nároku vynucovaného represemi až po zohlednění autentických společenských zájmů a nucené přizpůsobování vlastní strategie.