Anotace
Cíl předmětu:
Přednáška umožní poznat vznik moderní české žurnalistiky (specielně dílo Karla Havlíčka), analyzovat Havlíčkovu korespondenci a poznat širší společenský kontext doby (cca 1844-1856) a reflexi Havlíčkova díla v následujícím období. Je možné navázat v následujícím akademickém roce v semináři Korespondence – meze a možnosti historického pramene.
S dílem Karla Havlíčka, zejména s tím žurnalistickým, přichází do české společnosti nový „svět“. Byl to muž kurážný, sebevědomý a hlava otevřená, který se, jak pravil jeden z jeho současníků, „ani čerta nebojí“. Dodnes je vnímán jako jedna z nejvýraznějších postav české minulosti a symbol českého novinářství. Dokázal psát tak, že i jeho největ ší kritici uznávali, jak vysoko ční nad svými současníky. Výrazně na sebe v českém kulturním prostředí upozornil svou kritikou Tylova Posledního Čecha, jako jeden z prvních Čechů z vlastní zkušenosti pojednal o vztahu k Rusku (Slovan a Čech).
Ještě před revolucí patřil Karel Havlíček (1810-1856) k nejznámějším a nejoblíbenějším členům české vlastenecké společnosti. Měl mimořádný význam při propagování české průmyslové školy. Ve svých textech dokázal vystihnout to podstatné, co považoval za důležité, to, co by mělo charakterizovat občanské chování.
Havlíčkovy texty – to byla vlastně škola občanské odpovědnosti. Budeme se jim důkladněji věnovat. Věnovat se budeme také Havlíčkově korespondenci (případní zájemci ze studentských řad se mohou od příštího akademického roku zapojit v rámci semináře Korespondence-meze a možnosti historického pramene do ediční přípravy této korespondence).
V průběhu revolučních událostí Havlíčkova autorita jen rostla, k jeho propagaci přispěly nemalou měrou v padesátých letech paradoxně i státní orgány. Byl to novinář, který i tehdy bez váhání připomínal vládě její vlastní sliby i zákony a v pravém smyslu slova vytvářel veřejné mínění. Svá stanoviska a názory neměnil, ale dogmatik nebyl – prohluboval své znalosti, hledal souvislosti a paralely – včetně zahraničních (Irsko, Francie, USA). Za změněných poměrů – po vyhlášení ústavnosti na počátku 60. let - se o Havlíčkovi začalo psát a mluvit veřejně; osud nešťastného žurnalisty budil dojetí a působil na veřejné mínění: budeme se tedy zabývat i druhým životem
Karla Havlíčka.
Sentimentalita, s níž se „mučedník brixenský“ většinou později připomínal v tisících článků a proslovů, je v příkrém rozporu s jeho střízlivou a ironickou povahou. Takové nepochopení Havlíčka a jeho díla vyzývá k boření mýtů…. I k tomu by měly přispět naše přednášky.
Anotace
Přednáška je určena v prvé řadě studentům specializace na moderní české dějiny v bakalářském i magisterském cyklu studia.
Sylabus (pořadí nemusí být definitivní)
I. Obecné představení základních problémů přednášky, představení literatury
II. Životní zkušenost Karla Havlíčka (1810-1856)
III. Novinář Karel Havlíček
IV. Karel Havlíček a česká společnost
V. Karel Havlíček a Slovanství
VI. Karel Havlíček a Rakousko
VII. „Zbytek světa“ v díle Karla Havlíčka
VIII. Spolupracovníci a kritici Karla Havlíčka
IX. Literární tvorba Karla Havlíčka
X. Korespondence Karla Havlíčka
XI. Druhý život Karla Havlíčka
XII. Závěrečná diskuse se studenty
Atestace
Kolokvium: diskuse na základě probraných témat; zkouška: zkouška na základě seznamu literatury
Kódy v informačním systému: AHSV 00519 a AHSV 00518
Základní literatura (bude na přednáškách průběžně doplňována)
• Bibliografie Karla Havlíčka shrnuta v hesle, které zpracoval Vladimír Macura v Lexikonu české literatury 2/I, H-J. Osobnosti, díla, instituce, Praha 1993, s. (včetně biografického hesla) s. 112-119 a) Vlastní dílo Karla Havlíčka a jeho vědecká reflexe
Konkrétní texty pro diskuse na přednášky dodám, ale předpokládám elementární znalost Havlíčkova díla (Duch
Národních novin, Kutnohorské epištoly, stať Slovan a Čech a Epigramy a beletristické dílo).
Stich Alexander, Karel Havlíček Borovský, Dílo I a II, Praha 1986
Janoušek Pavel, Čech Poslední a První: Havlíčkova polemika s Tylem jako příklad literárněkritické komunikace, in:
Komunikace a izolace v české kultuře 19. století, Sborník příspěvků z 21. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 8.-10. března 2001, Praha 2002, s. 285-297 b) korespondence
Quis Ladislav, Korespondence Karla Havlíčka, Praha 1903 popř. tematické výběrové korespondence, např. Brixenské listy K. Havlíčka k bratru Františku Havlíčkovi do
Německého Brodu, Kutná Hora 1898 c) monografie
Chalupný Emanuel, Havlíček. Obraz psychologický a sociologický, Praha 1908
Masaryk Tomáš Garrigue, Karel Havlíček Borovský. Snahy a tužby politického probuzení, Praha 1896 (nově vydáno Praha 1996)
Morava Jiří, C. k. disident Karel Havlíček, Praha 1991 d) „Druhý život Karla Havlíčka“
Národ o Havlíčkovi (usp. Antonín Hajn), Praha 1936 e) z obecných prácí ke sledovanému období
Štaif Jiří, Obezřetná elita: česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830-1851, Praha 2005
Kořalka Jiří, František Palacký, Praha 1999
Sekera Martin, Das Tschechische Pressewessen, in: Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band VIII, Politische
Offentlichkeit und Zivilgesellschaft. 2. Theil, Wien 2006, s. 1977-2036