Annotation
Osvícenství. Univerzální projekt, nebo základ nacionalismu? - práce s texty
PhDr. Jan Randák, Ph.D., PhDr. Václav Petrbok, Ph.D.
čtvrtek 9.10-10.45 místnost č. 208
Obecné teze:
Cílem kurzu je prozkoumat fenomén osvícenství jako počátek moderního nacionalismu. Všem textům by tedy měly být položeny v zásadě dvě otázky: 1) co je v daném textu "proto-nacionalistické", co v něm lze najít jako jisté pre-dějiny formování moderního národa? 2) co je v daném textu nekompatibilní s moderním pojetím národa, čili co musel nacionalismus překonat nebo potlačit, aby se mohl realizovat?
Předpokládané texty: 1) Immanuel Kant.
Čelný představitel evropského osvícenství, jehož definice tohoto směru je dodnes nejužívanější a nejrozšířenější.
Proto právě jeho dva texty budou vstupní branou do širokého tématu osvícenství. Zároveň bude předmětem rozboru Kantovo pojetí světových dějin.
Co je osvícenství? (1784)
Idea všeobecných dějin ve světoobčanském ohledu (1784) 2) Johann Gottfried Herder
Klíčová osobnost německé filozofie konce 18. století, která podstatně ovlivnila i české prostředí (hlavně Františka
Palackého). Herderova filozofie znamená předěl v pojetí národních kolektivů ve vztahu k celku světových dějin.
Behěm 19. století došlo k jistému "zapomenutí" některých jeho myšlenek, jež jsou spojeny s národy a jejich rolí ve světě, a proto je přínosné znovu nahlédnout do jeho myšlenek.
Listy na podporu humanity (1793-1797)
Ideje k filozofii dějin lidstva (1784-1791) 3) Johann Gottlieb Fichte
Vedle Hegela a Schellinga patří Fichte k nejvýznamnějším představitelům německé klasické (idealistické) filozofie. Po nuceném rozpadu Svaté římské říše proslovil sérii přednášek, v nichž pojednal o německém národě a jeho roli v dějinách. Tyto přednášky se staly jedním z nejvlivnějších textů nastupujícího německého nacionalismu a svůj ohlas nelezly i ve 20. století.
Reden an die deutsche Nation (1807-1808) 4) Mikuláš Adaukt Voigt
Český historik, jenž je spojován s moderní numismatikou a který je řazen mezi rané české buditele. Voigt patřil mezi první, kdo v našem prostředí četl a recipoval slavného francouzského osvícence Charlese Montesquieho. V jednom Voigtově méně známém textu se nám dochoval přímý vliv Montesquieho knihy O duchu zákonů, tedy klíčové evropské osvícenské práce. Toto pojednání je pak možné pochopit jako českou (nebo böhmisch) konkretizaci evropského trendu.
Über den Geist der böhmischen Geist (1788) 5) Josef Dobrovký a František Martin Pelcl
Zdroje českého národního hnutí bývají kladeny mezi české osvícence, avšak jejich texty stojí dnes trošku mimo historiografickou pozornost. Jejich opětovné čtení může vrhnout nové světlo na to, čemu se říká počátky národního obrození.
Dobrovský:
Literární podvod (1824)
Předběžný odpověď na útoky pana V. S. (1824)
O stálé věrnosti, kterouž se národ Slovanský domu Rakouského po všechen čas přidržel (1792)
Výzva ke kritickému zpracování našich dějin (1803)
Pelcl: předmluvy k dílům Geschichte der Böhmen (1817), Nová kronika česká (1791), Kurzgefasste Geschichte der
Böhmen (1774) 6) František Palacký
Palacký je bezesporu hlavní postavou formování moderního českého národa. Jeho úsílí a činnost jsou spojovány s vypracováním národních dějin a osvícenské filozofické kořeny ustupují do pozadí. Než přistoupil ke svému celoživotnímu dílu, věnoval se velmi podrobně estetice a filozofii. Tato fáze jeho vývoje může být pochopena jako přechod mezi osvícenstvím, z něhož Palacký vyrůstá, a nacionalismem, jenž tvoří.
Přehled dějiny krásovědy a její literatury (1819-1821)