Sylabus
1. Úvodní hodinaBěhem první přednášky dojde ke krátkému uvedení do problematiky a osvětlení základních pojmů spojených s tématem. Během tohoto úvodu budou nadneseny základní badatelské otázky a důvody, proč bychom se těmito tématy měli dnes zabývat. Součástí hodiny bude představení archivních dokumentů a dalších pramenů spojených s tématem. V tomto směru bude brán zřetel i na historické fotografie, které jsou nedílnou součástí pramenné základny. Úvodní přednáška bude zahrnovat i představení odborné literatury. Během hodiny budou rovněž vyjasněny otázky související s atestací. 2. Základní metodologická východiska
Tato přednáška se zaměří na rozebrání tématu s pomocí různých historiografických metod. Tematicky bude hodina rozdělaná do pomyslných dvou bloků. V prvním bloku bude představen koncept tzv. globálních dějin. Cílem tohoto úseku bude demonstrovat propojení různých regionů a problémů v době, kdy z dnešního pohledu předpokládáme spíše izolovanost a uzavřenost světa. V návaznosti na to se přednáška pokusí demonstrovat problém v transnacionální perspektivě, ve které jsou kulturní nebo mocenské elity tehdejší společnosti chápány jako přeshraniční fenomén, tj. jako prostředek transferu idejí napříč Evropou, který pak zasáhl české prostředí. Druhá část přednášky se bude věnovat otázkám spojeným s tématem orientalismu a „dekolonizace“ dějin s ohledem na zvolené téma. Zde bude cílem ukázat provázanost této problematiky a její kritické rozkrytí v cestovatelském fenoménu. 3. Česká společnost a kolonialismus
Přednáška se nejprve chronologicky zaměří na problematiku kolonialismu v rakousko-uherské monarchii. Zde budou zmíněny rakousko-uherské snahy o získání vlastního koloniální panství včetně různých expedic, které se částečně dotýkají i samotného fenoménu cestovatelství. V tomto ohledu bude zmíněna i problematika pronikání koloniálního diskurzu skrze státní instituce, ale i vzdělávací systém. Proto bude v hodině vymezen také malý prostor počátkům české orientalistiky. V další části výkladu bude otevřena otázka vnitřního kolonialismu v rámci mnohonárodnostního státu. Přednáška se pokusí nadnesenou problematiku podchytit rovněž v období Československé republiky. 4. Světové cesty rakouských arcivévodů a jejich vliv
Někteří mladí arcivévodové z habsbursko-lotrinského rodu od poloviny 19. století inklinovali k námořní službě, či je zkrátka zajímaly vzdálenější země. V případě nejbližších příbuzných císaře Františka Josefa I. se jednalo o velkolepé výpravy. Mezi prvními, kteří podnikli v doprovodu různých vědců cestu kolem světa byl jeho bratr, arcivévoda Ferdinand Maxmilián. Rovněž i jeho syn Rudolf se vydal za hranice Evropy, a také druhý císařův následník, synovec František Ferdinand d´Este, počátkem 90. let poznal různé části zeměkoule díky dobrodružné plavbě kolem světa. Zajímavými námořními plavbami (a neméně dobrodružnými životními osudy) byli známi hlavně příslušníci vedlejší, toskánské větve. 5. “Česká” šlechta v Asii v 19. a na počátku 20. století
S výjimkou oblasti Palestiny, kterou aristokraté jakožto přísně věřící křesťané považovali za Svatou zemi, byl tento východní kontinent považován za nesmírně exotickou oblast. Snad prvním šlechticem z českých zemí, který se vydal na cestu do Asie a Číny byl v roce 1848 Oskar Parish z východočeského Žamberka. Poměrně neznámou osobnost Jana Vavřince Schwarzenberga, Kuna Des Fours-Walderoda a Jindřicha Coudenhove-Kalergi na Dálný východ přivedla diplomatická služba. V případě Coudenhove-Kalergi seznámení s japonskou kulturou podtrhlo bezprecendtní manželství s tamější občankou. A díky dálněvýchodní námořní cestě hraběte Ervína Dubského z Třebomyslic se dodnes na zámku Lysice nachází bohatá sbírka předmětů z této provenience. 6. České poznávání Asie
V první části se přednáška zaměří na vytvoření obecného kontextu, v jakém docházelo k českému poznávání tohoto kontinentu. Budou zmíněny cesty a účasti Rakousko-Uherska na místních konfliktech a zápasu mocností v oblasti. V této souvislosti bude brán ohled i na přítomnost československých legií v regionu v období po první světové válce. Z hlediska personálního budou hlavní osu hodiny tvořit osobnosti Barbory Markéty Eliášové, Joe Hlouchy, Enrique Stanko Vráze a Aloise Richarda Nykla. V hodině budou představeny jejich cesty a zejména texty, které vznikly na základě jejich cest. Vzhledem k tomu, že část zmíněných nastoupila akademickou dráhu v orientalistických oborech, zaměří se výklad rovněž na jejich postavení v rámci daného oboru. 7. Velké cesty na africký kontinent
Přednáška zaměřená na oblast Afriky se nejprve stručně zaměří na kontext koloniálního dobývání kontinentu a jeho vliv na rakousko-uherské prostředí. Hlavním tématem z hlediska českého cestovatelství budou cesty Emila Holuba a jejich následná recepce v českém prostoru. Z tohoto důvodu bude dán prostor studiu a diskuzi stran Holubových deníků a jeho osobního vztahu ke koloniální problematice. Výklad se nechce omezovat jen na části střední a jižní Afriky, proto bude dán prostor cestám po severu kontinentu. V této souvislosti se bude jednat o cesty Josefa Ladislava Erbena a Bedřicha Machulky. Zmíněna bude i osoba Enrique Stanko Vráze. 8. Šlechtické cesty a aktivity na africkém kontinentu
V průběhu 19. století se zájem šlechty začal orientovat za hranice evropského kontinentu. Ať se jednalo o různé ozdravné pobyty v subtropickém podnebí severní Afriky, či o dobrodružné výpravy na safari spojené s oblíbenou aristokratickou kratochvílí lovem, šlechta neváhala uhradit poměrně vysoké náklady. V případě Jana Adolfa Schwarzenberga, posledního majitele velkostatku Český Krumlov, záliba v africké území vedla dokonce v zakoupení obydlí s přilehlými pozemky. Výklad bude vycházet především z primárních materiálů uložených v rodinných archivech účastníků afrických safari výprav a pobytů v Egyptě, které tak vůbec poprvé budou představeny veřejnosti. Představeny budou cesty rodiny Auerspergů a Parishů a hraběte Františka Kinského. 9. “Česká” šlechta v Severní a Jižní Americe
Jak v průběhu raného novověku podnikali šlechtičtí potomci tzv. kavalírské cesty po evropských zemích, především do Itálie a Francie, počátkem 20. století se cílem pro poznání nových kultur pro mladé aristokraty staly Spojené státy americké. Mladí muži se zde seznámili s úplně odlišným prostředím demokratické společnosti. Severní Amerika se také pro většinu šlechticů z Československa stala novým domovem po emigraci z vlasti po roce 1948. V případě jižního amerického kontinentu zde zanechal výraznou evropskou stopu rakousko-uherský arcivévoda Maxmilián. Když dobrodružná zahraniční politika francouzského císaře Napoleona III. v Mexiku restaurovala císařství, tento mladší bratr císaře Františka Josefa I. nepohrdnul nabízenou korunou a stal se tak na několik let monarchou, než jej smetla další revoluce. 10. Česká stopa za „velkou louží“
Hodina se geograficky zaměří na prostor Severní a Jižní Ameriky. Před výkladem samotného cestovatelství se přednáška bude věnovat problematice české migrace na tento kontinent a v této souvislosti se zaměří na osobnost Vojty Náprstka. Náprstkův pobyt ve Spojených státech byl de facto politickým azylem, ale tento fakt nikterak nebránil tomu, aby se stal součástí expedice, která byla vedená proti kmeni Dakotů. Zároveň je Náprstkova osoba zajímavou sondou do krajanské problematiky. Vojta Náprstek je významným i z hlediska cestovatelského fenoménu obecně. Většina českých cestovatelských osobností patřila k jeho blízkému okolí a jejich dary umožnily vybudovat sbírky jeho muzea. Oblast Jižní a Střední Ameriky bude zastoupena mexickou zkušeností Aloise Richarda Nykla, cestami Tadeáše Haenke a Enrique Stanko Vráze. 11. Polární expedice a čeští polárníci
Cestování s cílem dosáhnout severního pólu nebo jiné mrazivé končiny tvoří samostatnou kapitolu v objevování světa. Nepřiznivé a životu nebezpečné podmínky přitahovaly různé dobrodruhy a v případě úspěchu, tj. dosažení cíle a návratu domů, byly expedice vnímány velice heroicky. Přednáška se pokusí nastínit obecný fenomén expedic do polárních krajin a poukázat tak na kontext, ve kterém podobné podniky činili i čeští krajané. Skrze osobu Julia Payera se výklad zaměří na expedici lodi Tegetthoff. Další část přednášky nastíní, jak byly tyto expedice vnímány v domácím prostředí a jak téma zmrzlých krajů rezonovalo ve veřejném prostoru. 12. Recepce a nové cesty
Cílem této přednášky je poukázat, jaký druhý život měly jednotlivé osobnosti a jejich cesty v druhé polovině 20. století. Hodina se pokusí odpovědět na otázku, jak byla tato problematika vnímána
Anotace
Cílem kurzu bude posluchačům přiblížit fenomén cestovatelství ze střední Evropy na ostatní kontinenty v 19. a 20. století a jeho provázanost s vytvářením povědomí o těchto areálech a jejich kulturách. Mnohé osobnosti spjaté s tímto fenoménem přinášely do své domoviny poznání ve formě vlastních zkušeností nebo v podobě suvenýrů, které se později staly muzejními exponáty. Vytyčené období je dobou rozmachu koloniálních impérií, které s sebou nesly i vytváření ideových struktur a diskurzů, jenž měly následně vliv na celou společnost. Cestovatelé pocházející z našeho prostoru odcházeli do vybraných končin vyzbrojeni vědomím o nadřazenosti vlastní kultury a potřebou „civilizovat“ vzdálené kraje po evropském vzoru. Tyto ideové premisy se pak odrážely v jejich vyprávění a v důsledku pak dotčené vnímání jen posilovaly. Přesto nalezneme i takové osobnosti, které se tomuto vymykaly. V rámci přednášek budou sledovány konkrétní motivace, prožitky a dopady jednotlivých cest a osob cestovatelů. Tuto problematiku lze zkoumat díky široké pramenné základně, která je dána skutečností, že se během expedic vedly podrobné deníky či cestopisy, které svým vydáním seznamovaly zbytek společnosti.
Předmět je koncipován tak, aby umožnil co největší zapojení přítomných do jednotlivých hodin. Činnost v hodinách se zaměří na práci s jednotlivými prameny a texty, jejich interpretaci a následnou diskuzi. Z tohoto důvodů je počet možných přihlášených na předmět limitován.