Sylabus
1. Kočovníci ve stepích východní Evropy
2. Počátky ruského státu versus kočovní sousedé
3. Tažení knížete Svjatoslava: Volžské Bulharsko a říše Chazarů
4. Pečeněho, Oghuzové, Polovci
5. Velká mongolská expanze na západ 1237-1242
6. Alexandr Něvský, Daniil Haličský versus Horda a papežská kurie
7. Tatarské „jho“ a ruská knížectví
8. Kulikovská bitva 1380
9. Rozpad Zlaté hordy - krymský chán jako spojenec moskevského státu
10. Stání na řece Ugře – přelomový okamžik ruských dějin ?
11. Ivan IV. Hrozný: dobytí Kazaně a Astrachaně
12. Rusové a kočovníci: důsledky soužití
Anotace
Široký pás stepí, táhnoucí se ze střední Asie až téměř k dolnímu toku Dunaje a do Panonie, představoval od doby stěhování národů komunikační tepnu, po které pronikaly do Evropy početné nomádsk é hordy. Zatímco některá kočovná etnika se tu pohybovala pouze dočasně (Hunové, Avaři, Maďaři), jiná se zabydlela ve stepích na jihu východní Evropy a v Povolží na celá desetiletí a svojí přítomností silně ovlivňovala vývoj společnosti středověké Rusi.
Ruský stát se musel od samého počátku své existence vyrovnávat s kočovnými národy, jejichž státní útvary nebo pastviny obklopovaly jeho území (Chazaři, Volžští Bulhaři). Později se Rusové bránili kořistnickým nájezdům Pečeněhů, Oghuzů a Polovců a nakonec byly jejich země vystaveny ničivé expanzi Mongolů, v jejímž důsledku se dostali na více než dvě staletí pod jejich nadvládu.
Mongolové - Tataři jim působili problémy ještě v době, kdy se zformoval jednotný moskevský stát, zatímco tatarský chanát, tzv. Zlatá hora, byl již dávno minulostí.
V rámci kontaktů mezi Rusí a nomádskou stepí však nešlo výlučně o válečné konflikty a drancování, ale o velice dlouhou koexistenci, v jejímž rámci došlo také k navazování ekonomických vztahů a vzájemné ovlivňování etnického a obecně civilizačního charakteru.
