Syllabus
1. Kočovníci ve stepích východní Evropy
2. Počátky ruského státu versus kočovní sousedé
3. Tažení knížete Svjatoslava: Volžské Bulharsko a říše Chazarů
4. Pečeněhové, Oghuzové, Polovci
5. Velká mongolská expanze na západ 1237-1242
6. Alexandr Něvský, Daniil Haličský versus Horda a papežská kurie
7. Tatarské „jho“ a ruská knížectví
8. Kulikovská bitva 1380
9. Rozpad Zlaté hordy - krymský chán jako spojenec moskevského státu
10. Stání na řece Ugře – přelomový okamžik ruských dějin ?
11. Ivan IV. Hrozný: dobytí Kazaně a Astrachaně
12. Rusové a kočovníci: důsledky soužití
Annotation
Široký pás stepí, táhnoucí se ze střední Asie až téměř k dolnímu toku Dunaje a do Panonie, představoval od doby stěhování národů komunikační tepnu, po které pronikaly do Evropy početné nomádské hordy. Zatímco některá kočovná etnika se tu pohybovala pouze dočasně (Hunové, Avaři, Maďaři), jiná se zabydlela ve stepích na jihu východní Evropy a v Povolží na celá desetiletí a svojí přítomností silně ovlivňovala vývoj společnosti středověké Rusi.
Ruský stát se musel od samého počátku své existence vyrovnávat s kočovnými národy, jejichž státní útvary nebo pastviny obklopovaly jeho území (Chazaři, Volžští Bulhaři). Později se Rusové bránili kořistnickým nájezdům Pečeněhů, Oghuzů a Polovců a nakonec byly jejich země vystaveny ničivé expanzi Mongolů, v jejímž důsledku se dostali na více než dvě staletí pod jejich nadvládu.
Mongolové - Tataři jim působili problémy ještě v době, kdy se zformoval jednotný moskevský stát, zatímco tatarský chanát, tzv. Zlatá hora, byl již dávno minulostí.
V rámci kontaktů mezi Rusí a nomádskou stepí však nešlo výlučně o válečné konflikty a drancování, ale o velice dlouhou koexistenci, v jejímž rámci došlo také k navazování ekonomických vztahů a vzájemné ovlivňování etnického a obecně civilizačního charakteru.