Sylabus
Rozpis jednotlivých sezení včetně literatury dopracovávám, vyvěsím definitivní verzi kolem 10. září. MP
Anotace
Cílem kursu je tematizovat vztah mezi násilím – vykonávaným státními orgány i vyskytujícím se ve společnosti – a procesem zhroucení státního socialismu. Vnímání a legitimizace násilí prošly v pozdním socialismu zásadními proměnami, které ve svých důsledcích zpochybnily mocenské nároky stranických elit a legitimitu režimu a přispěly tak ke zhroucení státního socialismu. Kurs se zaměří na analýzu násilí a jeho nejdůležitějších projevů v pozdním socialismu – způsoby, jimiž lidé přijímali nebo odmítali státní monopol na kontrolu násilí, i vývoj a pojímání násilných praktik, vykonávaných nebo sledovaných sociálními aktéry (domácího násilí, „asociálního“ jednání, nových reprezentací násilí jako například heavy metalu či pornografie, destruktivních účinků drogové závislosti atd.).
Ve svém přístupu usiluje kurs o překonání zjednodušeného (totalitněhistorického) výkladu minulosti, postaveného na předpokladu, že násilí bylo formou dějinné patologie, dokládající „iracionální“ povahu komunistického režimu.
Naproti tomu klade důraz na skutečnost, že žádné násilí neexistuje v nějaké „čiré“, statické formě mimo významy; nýbrž že je naopak vždy doslova nabito hodnoceními, utvářejícími sociální vztahy. Je tak důležitým zrcadlem, které zpětně umožňuje postihnout legitimitu státněsocialistického řádu – odhalit, kde lidé přijímali existující uspořádání jako snesitelné či dokonce žádoucí a kde se naopak prohlubovala skepse ohledně jeho udržitelnosti či formovala otevřená kritika.
Časově je kurs vymezen dvěma ohnisky, danými paradoxem excesivního revolučního násilí stalinské doby a nenásilným zhroucením státního socialismu koncem osmdesátých let. Vyjde tedy z analýz násilí a státního monopolu na násilí v post-stalinské době, které se v současné době diskutují na poli soudobých dějin (viz sezení 3 a 4), postoupí pak ke klíčovým polím, v nichž lze sledovat legitimitu násilí v pozdním socialismu v Československu
(sezení 6 až 11), aby v závěru otevřel prostor pro diskusi o příčinách zhroucení státního socialismu (12 a 13).