Syllabus
Kurz seznámí studenty jednak se základními tendencemi vývoje teoretického myšlení o fenoménu generací ve 20. století především na poli sociálních věd (koncepty), které budou dále ilustrovány na konkrétních příkladech jejich dalšího praktického rozpracování konkrétními autory nebo školami (aplikace), přičemž budou zhodnoceny jejich možnosti a limity při uchopení historické reality a vysvětlení její historické změny (kritika). Výuka bude probíhat formou přednášek a seminárních rozprav nad zadanou odbornou četbou:
Přednášky zprostředkují studentům základní představu demografického a socioekonomického vývoje vzhledem k fenoménu generací v euro-americkém kulturním okruhu s přihlédnutím ke specifikům vývoje českých zemí, resp. společností střední Evropy. V seminářích se zaměříme na jednotlivé konkrétní aplikace generačních konceptů (biografické, institucionální a intelektuální dějiny, dějiny životního prožitku, zkušenosti a každodennosti, dějiny myšlenkových horizontů atd.) na zlomové okamžiky dějin 20. století. V závěrečné části kurzu bychom se měli zamyslet nad možnými aplikacemi generačního konceptu na dějiny společností českých zemí a střední Evropy ve 20. století.
Rámcový rozvrh výuky: 1. - 4. hodina Úvod, konceptu ální vymezení, generace jako strukturální prvek v globální a nacionální perspektivě 5. - 7. hodina Kvantitativní a syntetické aplikace (generace v socioekonomické struktuře) 8. - 12. hodina Kvalitativní a analytické aplikace (generace jako identita a sociální praxe) 13. - 14. hodina Generace ve středoevropských a českých dějinách, zhodnocení, závěr
Annotation
Cyklická reprodukce lidstva byla již v druhé polovině 19. století - v období fascinace sociálních vědců vzestupem přírodních věd a darwinistickou revolucí v biologii - považována za jeden z možných
(nebo dokonce přirozených) nástrojů periodizace historického vývoje, který by zároveň mohl posloužit jako základní faktor historické změny. Ačkoliv se v průběhu první poloviny 20. století od takto striktně naturalistického pojetí postupně upouštělo, zůstaly generace v rámci sociálních věd fascinujícím fenoménem, doprovázejícím zásadní zlomové okamžiky historického vývoje
(připomeňme na tomto místě například v dnešní době již klasický příspěvek Karla Mannheima v rámci sociologie). V druhé polovině 20. století, především po roce 1968, je pro generační studia charakteristická narůstající vlna zájmu. Postupně se rozšiřují jednotlivá výzkumná pole, včetně těch na poli historiografie, která zahrnují celé spektrum přístupů od kvantitativních socioekonomických a strukturálních syntéz až po kvalitativní analýzy, spojované především s problematikou generačního vzdoru, přenosu traumat, utváření identit, subkultur atp.