Anotace
Přednáška se bude věnovat fenoménu rezistence v Československu po roce 1968. Dosavadní výzkum protirežimního jednání se zaměřil jednak na zmapování aktivit odbojových skupin let 1948 až 1953, jednak na analýzu činnosti opozice a disentu v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Ukazuje se přitom, že pro pochopení zdrojů, motivace, cílů a v neposlední řadě i společenské rezonance protirežimního jednání je nutné zohlednit rozmanité - často spontánní - projevy „odporu zdola“, kterými různá sociální, profesní, náboženská a zájmová prostředí nejen hájila vlastní hodnotové představy a integritu, ale formulovala i požadavky a očekávání vůči režimu. Zatímco odboj a opozice tvoří vrchol pomyslné pyramidy protirežimního jednání, pak rezistence a společenské odmítání některých mocenských praktik či nároků představuje jakousi základnu. 1.
Představení tématu, cíle přednášky 2. Literatura a pramenná základna – stav výzkumu a výhled 3.
Pojmy rezistence, incidence, opozice, disent, odboj – úskalí jejich užití 4. Normalizace, reálně existující socialismus, pozdní socialismus, státní socialismus, komunistická diktatura či „pečovatelská diktatura“? – k sociálněpolitickým a ekonomickým souvislostem rezistence vůči komunistickému režimu. 5.
Formy rezistence a typická prostředí a) Hnutí stěžovatelů a protirežimní písemnosti – letáky, anonymy, nápisy b) Nadávání na poměry – problematika verbálních deliktů c) Sabotáž nebo pracovní nekázeň? d) Stávky a přerušení práce e) Teror nebo „pár facek“ f) „Ostrůvky svobody“ – církevní aktivity, snahy o nezávislou kulturu, ekologická sdružení a nezávislé mírové aktivity, „volná mládež“ 6. Rezistence a opozice – k vzájemnému vztahu a reflexi 7.
Rezistence a trestněprávní perzekuce 8. Závěrečná diskuze